ECLI:CZ:US:2014:2.US.808.13.1
sp. zn. II. ÚS 808/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o vyloučení soudce Vojtěcha Šimíčka z projednání a rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Vnoučkové, zastoupené Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem Burešova 6, Brno, vedené pod sp. zn. II. ÚS 808/13, takto:
Soudce Vojtěch Šimíček není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 808/13.
Odůvodnění:
I.
Návrh na vyloučení z projednání a rozhodování
1. Předsedkyně I. senátu Ústavního soudu obdržela dne 21. 7. 2014 přípis soudce II. senátu, Vojtěcha Šimíčka, kterým s odkazem na ustanovení §36 odst. 1 a §37 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), žádá o rozhodnutí o vyloučení své osoby z projednání a rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatelky vedené pod sp. zn. II. ÚS 808/13, která mu byla přidělena jako soudci zpravodaji.
2. Důvodem podání návrhu je skutečnost, že Mgr. David Zahumenský, právní zástupce stěžovatelky, je doktorandem Katedry ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a soudce Vojtěch Šimíček je jeho školitelem. Z toho vyplývá několikaletá akademická spolupráce, která spočívá mj. v udělování zápočtů a kolokvií, vyslovování souhlasu s žádostmi o stipendia a finanční podpory a v budoucnu také v bližší spolupráci na přípravě a odevzdání disertační práce. Soudce Vojtěch Šimíček nicméně uvedl, že se zástupcem stěžovatelky přes výše zmíněné neudržuje jiné než čistě kolegiální vztahy. Avšak veřejně přístupná informace o zmíněných skutečnostech by dle soudce Vojtěcha Šimíčka mohla navenek budit pochybnost o jeho nepodjatosti, a proto podal návrh na rozhodnutí o vyloučení.
II.
Vyjádření účastníků řízení
3. Ústavní soud si od účastníků řízení vyžádal vyjádření k návrhu o rozhodnutí o vyloučení. Účastníků se dotázal, zda soudce Vojtěcha Šimíčka považují za podjatého, tedy zda v nich výše uvedené skutečnosti budí odůvodněné pochybnosti o jeho nestrannosti.
4. Městský soud v Praze ve svém vyjádření vyjádřil přesvědčení, že i za popsané situace bude soudce Vojtěch Šimíček schopen věc nestranně posoudit, a jeho vyloučení z projednání a rozhodování věci nepožadoval. Uznal však, že popsaný vztah mezi soudcem Vojtěchem Šimíčkem a právním zástupcem stěžovatelky je přece jen takového charakteru, že objektivně mohou pochybnosti o jeho nepodjatosti vyvstat. Vyloučení soudce Vojtěcha Šimíčka by tak nepokládal za překvapivé.
5. Nejvyšší správní soud ve svém vyjádření uvedl, že nemá jakékoli pochybnosti o nestrannosti soudce Vojtěcha Šimíčka a nepovažuje jej tedy s ohledem na charakter vztahu mezi ním a zástupcem stěžovatelky za podjatého. Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je totiž nestrannost zapotřebí vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají odůvodněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Pozice soudce Vojtěcha Šimíčka jako školitele právního zástupce stěžovatelky takové pochybnosti nevyvolává.
6. Právní zástupce stěžovatelky potvrdil skutečnosti obsažené v přípisu soudce Vojtěcha Šimíčka, včetně skutečnosti, že mezi ním a jeho školitelem neexistují jiné než čistě kolegiální vztahy. K jejich kontaktu dochází pouze v souvislosti s plněním studijních povinností v rámci doktorského studia a občas také v rámci akademického života, např. ve formě odborných konferencí či seminářů. Vztah tak charakterizuje jako čistě profesní, v rámci soukromého života se nijak nestýkají. Právní zástupce stěžovatelky se domnívá, že jejich vztah doktoranda a školitele za situace, kdy nesdílí společnou kancelář, nevídají se každý den ani nejsou v jiném každodenním kontaktu, je zapotřebí odlišit od situace, kdy by byli např. v poměru zaměstnaneckém. Dále poukazuje na to, že v situaci, kdy je soudce školitelem právního zástupce, je možnost jakéhokoli ovlivnění v důsledku tohoto vztahu menší, než kdyby tomu bylo naopak, tedy pokud by byl právní zástupce školitelem či jinak nadřízeným či nadřazeným soudci. Nespatřuje v současné situaci prakticky žádný rozdíl od situace, kdy byl v minulosti soudce Vojtěch Šimíček jedním z řady jeho vysokoškolských pedagogů v rámci magisterského studia. Je přitom zřejmé, že není možné, aby byli všichni pedagogové vyloučeni jako podjatí vůči všem svým studentům, přestože se s nimi mohli po určitou dobu pravidelně setkávat. Právní zástupce tak uzavřel, že nemá odůvodněné pochybnosti o nestrannosti soudce Vojtěcha Šimíčka a nepovažuje jej tedy za podjatého.
7. Ministerstvo zdravotnictví ve svém vyjádření naopak vyjádřilo názor, že soudce Vojtěch Šimíček by měl být vyloučen. Své stanovisko odůvodnilo poukazem na znění ustanovení §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, dle něhož je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže [...] lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Z citovaného ustanovení vyplývá, že k vyloučení soudce postačí i jen pouhá pochybnost, aniž by muselo být prokázáno konkrétní podjaté jednání daného soudce. Ministerstvo zdravotnictví se i přes tvrzení o kolegiální povaze vztahů mezi soudcem Vojtěchem Šimíčkem a právním zástupcem stěžovatelky domnívá, že tyto vztahy mohou minimálně podvědomě ovlivňovat úsudek soudce, a je přesvědčeno o tom, že tedy minimálně pochybnost o jeho nepodjatosti existuje.
III.
Hodnocení Ústavního soudu
8. Podle ustanovení §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu však představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
9. Nestrannost soudce je vždy posuzována ze dvou hledisek, subjektivního a objektivního. Subjektivní hledisko, které je stěžejní složkou nestrannosti soudce, je subjektivní psychickou kategorií vypovídající o osobním přesvědčení soudce v daném případě a jeho vnitřním psychickém vztahu k projednávané věci. Při posuzování nestrannosti a nezávislosti soudce však nelze zcela odhlédnout ani od jevové stránky věci, kdy je za validní hledisko považováno i tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti pro třetí osoby, tedy hledisko objektivní, neboť i tento aspekt je důležitý pro zaručení důvěry v soudní rozhodování vůbec. Zatímco subjektivní hledisko tedy zkoumá vnitřní vztah soudce k věci, objektivní hledisko sleduje s ohledem na tento vnitřní vztah existenci dostatečných záruk, že je možno vyloučit jakoukoli legitimní pochybnost o jeho nepodjatosti [srov. nález sp. zn. I. ÚS 722/05 ze dne 7. 3. 2007 (N 42/44 SbNU 533)].
10. Subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných, je zároveň pouze podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti a samotné k vyloučení nepostačuje. Rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká. Je zapotřebí vyjít i z rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti vyvstávají odůvodněné pochybnosti, zda bude soudce moci nezávisle a nestranně rozhodovat. Vztah soudce k věci nebo účastníkům, příp. jejich zástupcům, je proto třeba v daném případě posoudit ze dvou vzájemně se prolínajících hledisek, a to a) jaká je povaha tohoto vztahu a b) zda se jedná o vztah zjevně intenzivní [srov. nález sp. zn. II. ÚS 105/01 ze dne 3. 7. 2001 (N 98/23 SbNU 11)].
11. Z přípisu soudce Vojtěcha Šimíčka, jakož i z vyjádření právního zástupce stěžovatelky vyplývá, že v tomto případě není předmětem posouzení jeho subjektivní podjatost, ale toliko skutečnost, zda vztah mezi ním a právním zástupcem stěžovatelky dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat.
12. Jak bylo výše nastíněno, je zapotřebí nejdříve zjistit povahu vztahu mezi soudcem a osobou, vůči níž je namítána podjatost. Pro definici této podstaty však nepostačuje pouze zkoumat neformální stránku vztahu, která má být základem pro podjatost (tedy vztah školitel-doktorand), ale v prvé řadě k tomu, v jakém postavení se tyto osoby nacházejí v daném řízení. Ustanovení §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu totiž stanoví, že soudce je vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Výčet v daném ustanovení, tedy poměr k 1. věci, 2. účastníkům, 3. vedlejším účastníkům nebo 4. jejich zástupcům, má totiž sestupnou tendenci co do potenciálu vztahu založit podjatost soudce či zdání o podjatosti a je zapotřebí tyto vztahy náležitě rozlišit.
13. Vztah k projednávané věci je vztahem s největším potenciálem založit podjatost soudce, a ten proto zpravidla bude vyloučen z jejího projednání a rozhodování, což je projevem právní zásady nemo iudex in causa sua, tedy nikdo nemůže být soudcem ve vlastní věci. Další ze vztahu ve výčtu, poměr k účastníkům řízení, má již potenciál založit podjatost či pochybnosti o nepodjatosti důvodem menší a případy, kdy soudce i přes určitý vztah k účastníku řízení nebyl nutně shledán podjatým, budou častější (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2098/10 ze dne 14. 10. 2010).
14. Poměr k zástupcům (vedlejších) účastníků má pak potenciál založit podjatost či pochybnost o nepodjatosti soudce ze všech vztahů ve výčtu nejmenší a k vyloučení soudce na základě vztahu k právnímu zástupci jedné ze stran je zapotřebí přistupovat obezřetně a zdrženlivě. Právní zástupci jsou totiž profesionálové, kteří v této roli vystupují v rámci výkonu svého povolání a jejich vztah k věci a zastupovanému účastníku je tak zpravidla pouze profesní povahy, nikoli povahy osobní. Zároveň je také zřejmé, že vzhledem k stejnému vzdělání požadovanému pro výkon povolání soudce a advokáta a počtu fakult toto vzdělání poskytujícímu, k velikosti České republiky a tomu odpovídající velikosti právnického stavu, stejně tak jako k množství akcí společenské, akademické či jiné povahy, je pravděpodobnost výskytu určitého vztahu mezi soudcem a právním zástupcem mnohem vyšší než pravděpodobnost vztahu soudce k věci či účastníkům řízení. Vzhledem k tomu je pak zapotřebí náležitě posuzovat, zda je skutečně vztah mezi právním zástupcem a soudcem takové intenzity, aby vyvolal oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce. Z judikatury soudu vyplývá, že ke konstatování intenzity vztahu dochází jen zřídka. Podjatost tak nebyla konstatována např. v případě, kdy byl právním zástupcem stěžovatele bývalý koncipient, později společník soudcovy advokátní kanceláře a v době řízení o ústavní stížnosti společník advokátní kanceláře soudcovy dcery (usnesení sp. zn. II. ÚS 1502/11 ze dne 13. 8. 2012), v případě osobního kontaktu mezi soudkyní zpravodajkou a právní zástupkyní stěžovatele v medializované kauze (usnesení sp. zn. I. ÚS 1436/08 ze dne 6. 8. 2008) či v případě, kdy byl soudce při výkonu advokátní praxe s právním zástupcem stěžovatele ve sdružení (usnesení sp. zn. II. ÚS 294/13 ze dne 13. 2. 2013). Naopak ke konstatování podjatosti dochází zásadně v případě, kdy je vztah osobní povahy, tedy např. pokud mezi soudcem a právním zástupcem existuje přátelský vztah (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 1004/14 ze dne 3. 4. 2014; usnesení sp. zn. II. ÚS 3764/12 ze dne 6. 3. 2014).
15. Existence pouhého profesního vztahu mezi soudcem a právním zástupcem účastníka však zásadně ke konstatování podjatosti či k důvodným pochybnostem o nepodjatosti nepostačuje. V případě soudců Ústavního soudu je pak zmíněné umocněno zvláštní povahou této funkce, v rámci které jsou na osobu soudce kladeny vysoké nároky a jsou mu stanovena přesná práva a povinnosti. To se promítá na ústavní úrovni především v ustanovení čl. 84 Ústavy České republiky a na úrovni zákonné v od něj odvozeném ustanovení §4 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu, která stanovují neslučitelnost funkce ústavního soudce s jinou placenou funkcí nebo jinou výdělečnou činností s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké, pedagogické, literární a umělecké. Ústavní soudci pak musí dostát zmíněným nárokům, jednak dosažením určité věkové hranice, jednak dosažením požadované úrovně vzdělání a odborné způsobilosti. Za nastíněných podmínek není možné u ústavních soudců předpokládat absenci jakýchkoli profesních vztahů, jelikož je zřejmé, že v rámci svého profesního působení před a během výkonu funkce se setkávají s mnohými osobami působícími v právnických profesích, ať už na akademické půdě, při publikační činnosti či při jiných činnostech a příležitostech. Pokud by tak pouhá existence profesního vztahu zakládala podjatost ústavního soudce, mohlo by docházet k nadměrným překážkám v jejich rozhodovací činnosti a plnění jejich dalších povinností. Při posuzování nestrannosti osoby soudce je nadto třeba vycházet z předpokladu, že se jedná o profesionála schopného oddělit svůj profesní život od činnosti rozhodovací a od soukromých zájmů.
16. Ústavní soud již v minulosti judikoval, že v situaci, kdy je právní zástupce účastníka děkanem fakulty a zároveň vedoucím katedry, jejímž je soudce členem a na níž má pracovní poměr, nelze soudce vyloučit z projednání a rozhodování věci, a to právě z důvodu absence jiných vztahů než čistě profesních, resp. kolegiálních (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 3694/13 ze dne 14. 1. 2014). V tomto případě, tedy v případě vztahu mezi soudcem Vojtěchem Šimíčkem a právním zástupcem stěžovatelky jakožto školitelem a doktorandem, existuje vztah mnohem slabší povahy, než ve zmíněném případě. Soudce Vojtěch Šimíček totiž není k právnímu zástupci v podřízeném postavení, jejich vztah navíc nevyplývá z pracovněprávního poměru. Jedná se pouze o vztah akademický, kdy jsou možnosti soudce Vojtěcha Šimíčka ovlivnit postavení právního zástupce stěžovatelky výrazně omezenější a právní zástupce stěžovatelky nemá naopak možnosti ovlivnit postavení soudce Vojtěcha Šimíčka v podstatě žádné. Ústavní soud je proto veden k závěru, že vztah soudce Vojtěcha Šimíčka jakožto školitele a právního zástupce stěžovatelky jakožto doktoranda, který je čistě kolegiální a akademické povahy, s přihlédnutím k nijak nezpochybněné profesionalitě zmíněného soudce, jeho integrity a pravdivosti tvrzení o subjektivní nepodjatosti, není způsobilý založit pochybnosti o jeho nepodjatosti.
17. Proto Ústavní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2014
Kateřina Šimáčková
předsedkyně senátu