ECLI:CZ:US:2014:3.US.1234.14.1
sp. zn. III. ÚS 1234/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatele P. K. N., zastoupeného JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou, se sídlem Praha 2, Wenzigova 5, proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 1. 2014 č. j. 1 T 7/2014-32, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného trestního příkazu, kterým měl shora uvedený okresní soud porušit jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo používat mateřského jazyka podle čl. 37 odst. 4 Listiny a čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), ve spojení s čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
Okresní soud v Kladně ústavní stížností napadeným trestním příkazem stěžovatele uznal vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a podle §274 odst. 1 tr. zákoníku za použití §314e odst. 2 tr. řádu jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku. Dále mu podle §73 trestního zákoníku uložil trest zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou roků.
Porušení uvedených práv stěžovatel spatřuje v tom, že mu v souladu s ustanovením §28 odst. 2 tr. řádu nebyl zaslán překlad napadeného trestního příkazu, jehož obsahu nerozuměl; poté, co mu byl doručen, o takový překlad požádal, avšak neobdržel žádnou odpověď. Dovozuje, že z usnesení ze dne 27. 2. 2014 je zřejmé, že trestní příkaz nabyl právní moci dne 4. 2. 2014, a tento postup označuje za porušení práva na spravedlivý proces, neboť s doručením rozhodnutí spolu s překladem podle §28 odst. 3 tr. řádu je spojen i počátek běhu lhůty k podání odporu, přičemž zdůrazňuje, že se svého práva na překlad rozhodnutí nevzdal. Stěžovatel vyslovuje přesvědčení, že ustanovení §28 odst. 2 tr. řádu, které taxativně uvádí rozhodnutí, jež je třeba cizinci přeložit, zahrnuje i trestní příkaz a možnost vzdát se práva na jeho překlad se týká pouze cizince, který ovládá český jazyk, což však není jeho případ.
Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadaného rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny formální předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Zmíněnými prostředky se ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádné opravné prostředky, dále - vyjma návrhu na obnovu řízení - mimořádné opravné prostředky (včetně takového, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení), a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřením zásady subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, když náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná, tedy pokud byly vyčerpány všechny dostupné procesní prostředky obrany (mimo zákonem výslovně stanovené výjimky).
Pro posouzení přípustnosti projednávané ústavní stížnosti je rozhodující, že stěžovatel proti trestnímu příkazu neuplatnil řádný opravný prostředek, který měl na ochranu svých práv k dispozici, tj. nepodal proti němu odpor (viz ustanovení §314g odst. 1 tr. řádu), byť byl o jeho přípustnosti řádně poučen. Nevyužil tak všech procesních prostředků k ochraně svých práv a jeho ústavní stížnost je nutno posoudit jako nepřípustnou.
Na tom nemění nic ani tvrzení stěžovatele, že mu jako cizinci, který neovládá český jazyk, nebyl ve smyslu §28 odst. 2 tr. řádu zaslán překlad trestního příkazu, kterým bylo rozhodnuto o jeho vině a trestu. Nepořízení písemného překladu nemá vliv na zákonnost napadeného trestního příkazu, ale na jeho doručení, neboť trestní příkaz se v takovém případě považuje za doručený až doručením jeho písemného překladu (viz ustanovení §28 odst. 3 tr. řádu).
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustný návrh.
Ke shodnému výsledku dospěl Ústavní soud v souvisejícím usnesení sp. zn. II. ÚS 1194/14 ze dne 22. 4. 2014.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. června 2014
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj