ECLI:CZ:US:2014:3.US.1435.14.1
sp. zn. III. ÚS 1435/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Musila, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti Daniela Kornera, zastoupeného JUDr. Tomášem Matouškem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Senovážné nám. 23, proti příkazu Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. března 2014 sp. zn. 0 Nt 2094/2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. dubna 2014, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného příkazu, neboť má za to, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 12, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
2. Okresní soud v Hradci Králové (dále též "okresní soud") vydal dne 25. března 2014 příkaz k domovní prohlídce blíže specifikovaného rodinného domu a prostorů k němu přináležejících, jež se nachází v obci H. a jehož vlastníkem je stěžovatel. Důvodem bylo podezření, že v těchto prostorách jsou věci nebo osoby důležité pro trestní řízení, v jehož rámci bylo prověřováno podezření ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Trestného jednání se měl přitom dopustit bratr stěžovatele, a to tím, že měl neoprávněně získávat drogu pervitin od v této době nezjištěné osoby a následně ji prodávat v množství desítek až stovek gramů dalším odběratelům (dealerům). Domovní prohlídka byla nařízena jako neodkladný úkon ve smyslu §160 odst. 4 trestního řádu a byla provedena dne 27. března 2014.
3. Stěžovatel uvádí, že jeho bratr v předmětné nemovitosti nikdy nebydlel, ani jí nikdy neužíval, v důsledku čehož je nesprávný závěr okresního soudu, který při nařízení domovní prohlídky vycházel z odlišného předpokladu. Zároveň namítá, že mu byl napadený příkaz doručen dne 27. března 2014 dvacet minut po skončení domovní prohlídky, ačkoliv neexistovala žádná skutečnost, která by bránila jeho doručení v souladu s §83 odst. 1 trestního řádu již před jejím zahájením. K jejímu zahájení tak došlo, aniž by byl příkaz o jejím provedení doručen osobě, u níž se konala a aniž by jí nebo jinému dospělému členu její domácnosti byla umožněna účast při jejím provedení, čímž měl být porušen rovněž §85 odst. 1 trestního řádu.
II.
Průběh řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud si vyžádal spis vedený před Okresním soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 0 Nt 2094/2014. Současně od tohoto soudu obdržel vyjádření, v němž byly shrnuty důvody, na jejichž základě byla domovní prohlídka nařízena. Podle jeho názoru charakter a škodlivost trestné činnosti, která byla prověřována a již zadokumentována, oprávněně vedly k závěru, že je zde možnost prohlídkou najít věci, které by tuto trestnou činnost prokázaly. Ústavní stížnost navrhl odmítnout. Uvedené vyjádření bylo zasláno stěžovateli, jemuž byla poskytnuta lhůta pro případ, že by na něj chtěl replikovat. Tohoto práva stěžovatel nevyužil.
III.
Vlastní posouzení
5. Ústavní stížnost je přípustná, byla podána včas a splňuje zákonem stanovené formální náležitosti. Zároveň je však zjevně neopodstatněná.
6. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. To znamená, že jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Tento závěr se přitom uplatní i ve vztahu k postupu a rozhodování obecných soudů. Ústavní soud totiž není v postavení jejich další instance, a tudíž jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se obecné soudy dopustily pochybení při aplikaci podústavního práva či jiné nesprávnosti.
7. Ústavní stížností se lze domáhat ochrany základních práv a svobod jen proti rozhodnutím "konečným", tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Zpravidla půjde o ta rozhodnutí, jimiž se soudní či jiné řízení končí, splnění těchto podmínek lze nicméně připustit i v případě nemeritorních rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo [srov. např. nález ze dne 12. ledna 2005 sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna ze dne 23. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 (124/2013 Sb.), bod 2]. Ústavní soud za takovéto rozhodnutí standardně považuje i příkaz k domovní prohlídce ve smyslu §83 odst. 1 trestního řádu [srov. např. nález ze dne 1. listopadu 2006 sp. zn. II. ÚS 362/06 (N 200/43 SbNU 239)]. Ve svém přezkumu nicméně zdůrazňuje, že domovní prohlídka je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád, a její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního je především věcí orgánů činných v dalších stadiích trestního řízení, především pak nezávislých soudů. Ústavní soud tedy v případě, že ústavní stížnost směřuje proti příkazu k domovní prohlídce, přistupuje ke kasačnímu zásahu jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu, který měl za následek porušení základních práv stěžovatele. Tak tomu ale v projednávané věci není.
8. K naplnění požadavku náležitého odůvodnění v případě příkazu k domovní prohlídce nepostačuje pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), nýbrž z něj musí být dostatečně zřejmé, z jakých skutkových okolností tento příkaz vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněné. Zároveň však, zejména dochází-li k prohlídkám v počátcích prověřování trestní věci za hrozícího prodlení jako k neopakovatelným a neodkladným úkonům, nelze mít na obsah a podrobnost odůvodnění uvedených příkazů přemrštěné nároky. Příkazy podle §83 a násl. trestního řádu jsou především nástrojem kontroly nezávislých soudů (jako garanta zákonnosti v přípravném řízení) nad postupem policie v případech, kdy úkony policie citelně zasahují do základních práv a svobod.
9. V případě napadeného příkazu Ústavní soud zjistil, že byl vydán příslušným soudem v souladu s ustanovením §83 odst. 1 trestního řádu a je náležitým způsobem odůvodněn. Je v něm uveden trestný čin, pro nějž je řízení vedeno, nemovitosti, které mají být prohlídce podrobeny, a vlastnické vztahy k nim. Ve výroku příkazu je pak konstatováno, který orgán prohlídku provede, a že existuje důvodné podezření, že se v příslušných nemovitostech nacházejí věci k trestné činnosti sloužící či z trestné činnosti pocházející. Tento závěr je přitom rozveden v odůvodnění příkazu, z něhož se podává podrobný nástin trestné činnosti, jež je prověřována, a specifikace kategorie věcí důležitých pro trestní řízení, o nichž je důvodný předpoklad, že se v místě prohlídky nacházejí. Spojení bratra stěžovatele, proti němuž bylo vedeno trestní stíhání, s předmětnými nemovitostmi konkrétně vyplynulo z toho, že v průběhu vyšetřování bylo operativně pátracími úkony zjištěno, že se stýká s odběratelem drogy na cestě do Harrachova, kde užívá nemovitosti ve vlastnictví stěžovatele. Vyvstalo tedy důvodné podezření, že v předmětných nemovitostech může být uschovávána droga, prostředky s ní související a peníze získané prodejem drog. Tyto důvody považuje Ústavní soud z hlediska výše uvedených požadavků za postačující (k obdobným závěrům dospěl Ústavní soud již v usnesení ze dne 8. července 2014 sp. zn. IV. ÚS 1436/14, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost bratra stěžovatele vůči témuž příkazu).
10. Ve vztahu k námitce, že stěžovatel byl jako vlastník nemovitosti informován o domovní prohlídce teprve po jejím skončení, Ústavní soud dodává, že prohlídka byla provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon ve smyslu §160 odst. 4 trestního řádu, přičemž důvody neodkladnosti i neopakovatelnosti byly konkretizovány jak v napadeném příkazu, tak v příslušném protokolu o provedení domovní prohlídky. Je zřejmé, že pokud stěžovatel nebyl v době jejího zahájení přítomen v místě, kde byla prováděna, pak s ohledem na její účel nebylo možné s jejím zahájením vyčkat až do jeho návratu, resp. do návratu jiného dospělého člena jeho domácnosti. Sám stěžovatel navíc uvádí, že mu byl příkaz doručen následně.
11. Ze všech těchto důvodů Ústavní soud neshledal, že by napadeným příkazem nebo souvisejícím postupem orgánů činných v trestním řízení byla porušena základní práva a svobody stěžovatele, pročež mu nezbylo, než jeho ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. listopadu 2014
Jan Musil v. r.
předseda senátu