ECLI:CZ:US:2014:3.US.17.14.1
sp. zn. III. ÚS 17/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci návrhu navrhovatele Jiřího Horáka, zastoupeného JUDr. Helenou Chudomelovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Pirinská 3245/8, na zrušení §44 odst. 1 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podaným návrhem, označeným jako ústavní stížnost, se navrhovatel domáhá, aby Ústavní soud pro porušení čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod zrušil ustanovení §44 odst. 1 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o dani z přidané hodnoty").
Usnesením ze dne 20. 11. 2012 č. j. MSPH 98 INS 16225/2012-P80-3 Městský soud v Praze odmítl (jako opožděnou) přihlášku pohledávky navrhovatele do insolvenčního řízení dlužníka UNIX spol. s r. o., a určil, že právní mocí rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; k odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. 5. 2013 č. j. MSPH 98 INS 16225/2012, 2 VSPH 51/2013-P80-8 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. 10. 2013 č. j. MSPH 98 INS 16225/2012 29 NSČR 82/2013-P80-19 odmítl dovolání navrhovatele, jež proti rozhodnutí odvolacího soudu podal.
V návrhu adresovaném Ústavnímu soudu navrhovatel uvádí, že ačkoliv mu dlužníkem nebylo zaplaceno za provedenou zakázku, přesto uhradil "odpovídající" částku daně z přidané hodnoty příslušnému finančnímu úřadu; dlužník sice svůj dluh co do výše a důvodů uznal, avšak protože sám pobýval pracovně v zahraničí, nestačil tuto pohledávku proti němu uplatnit v insolvenčním řízení včas. Ustanovení §44 odst. 1 písm. b) zákona o dani z přidané hodnoty pak navrhovatel viní z toho, že za uvedených okolností "stát zastoupený finančním úřadem se bez spravedlivého důvodu obohatil", a proto žádá, aby toto ustanovení bylo zrušeno.
Podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky rozhoduje Ústavní soud o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") v ustanovení §64 odst. 1 rozvádí, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení.
Pro subjekt v postavení navrhovatele tento zákon přiznává aktivní legitimaci však jen za předpokladu, že je takový návrh spojen s ústavní stížností za podmínek uvedených v ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu [srov. ustanovení §64 odst. 1 písm. e)].
Je prima facie zřejmé, že posuzované podání ústavní stížností podle definice dle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu není (jiné zákonné možnosti pro něj nepřichází v úvahu); navrhovatel nenapadá žádné pravomocné rozhodnutí v řízení, jehož byl účastníkem, ani jiné opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci, což jsou základní obsahové prvky, které individuální ústavní stížnost charakterizují. Rozhodnutí obecných soudů, která navrhovatel zmiňuje, za nesprávná nepovažuje, natožpak aby se domáhal jejich odstranění, a ostatně s napadeným zákonným ustanovením očividně nemají jakoukoliv souvislost.
Jestliže navrhovatelův návrh nevychází z procesních poměrů řádné ústavní stížnosti, nezbývá, než jej kvalifikovat jako podaný ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu osobou k tomu zjevně neoprávněnou, a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jej odmítnout; Ústavní soud tak učinil podle §43 odst. 2 písm. b) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 2014
Jan Filip v. r.
předseda senátu