ECLI:CZ:US:2014:3.US.1725.14.1
sp. zn. III. ÚS 1725/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 24. července 2014 soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Večeři, zastoupeného Mgr. Liborem Knotem, advokátem, AK se sídlem ve Zlíně, Štefánikova 458, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2014 č. j. 58 Co 48/2014-136, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností doručenou dne 19. 5. 2014 a doplněnou dne 9. 7. 2014 se Josef Večeřa (dále jen "povinný" případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí vydané v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, v řízení pro 51 400,- Kč s příslušenstvím.
Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 3. 12. 2013 usnesením č. j. 103 EX 26437/10-120 JUDr. Tomáš Vrána, soudní exekutor Exekutorského úřadu se sídlem v Přerově, podle ustanovení §54 odst. 1 ex. řádu odmítl návrh povinného na odklad exekuce s tím, že byl neurčitý, nebyl doložen listinami a nebylo možno ho posoudit ani jako návrh na zastavení exekuce.
Dne 10. 4. 2014 usnesením č. j. 58 Co 48/2014-136 Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") k odvolání povinného usnesení soudního exekutora ze dne 3. 12. 2013 č. j. 103 EX 26437/10-120 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Stěžovatel s rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a byl toho názoru, že se jeho návrhem na zastavení exekuce měl a mohl odvolací soud věcně zabývat; pokud tak nepostupoval, porušil prý stěžovatelovo základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Další obsah ústavní stížnosti jakož i rozhodnutí jí napadeného blíže reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.
II.
Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty.
Jednou z podmínek věcného projednání ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat oba druhy procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je ustanovením §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu výslovně vyloučena.
V projednávaném případě je evidentní, že ústavní stížností napadené zrušovací usnesení není rozhodnutím konečným, a že proti následnému rozhodnutí soudního exekutora bude moci stěžovatel podat odvolání, shledá-li pro to důvody. Ústavní stížnosti je z tohoto důvodu nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. července 2014
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj