ECLI:CZ:US:2014:3.US.1803.14.1
sp. zn. III. ÚS 1803/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele M. N., zastoupeného JUDr. Jarmilou Cindrovou, advokátkou se sídlem M. J. Kociana 38, Ústí nad Orlicí, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 20. února 2014 č. j. 23 Co 41/2014-141, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností ze dne 19. 5. 2014, doručenou Ústavnímu soudu dne 25. 5. 2014, a směřující, jak je v ní uvedeno, proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách (dále jen "okresní soud") ze dne 25. října 2013 č. j. 0 P 224/2012-85, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud") ze dne 20. února 2014 č. j. 23 Co 41/2014-141, se stěžovatel domáhal zrušení posledně uvedeného rozhodnutí s tím, že byla porušena jeho základní práva, zejména právo garantované čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod i čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky.
2. Uvedeným rozsudkem okresního soudu byl zamítnut návrh stěžovatele jako otce nezletilého M. N. na změnu výchovy a výživy a dále jím bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání stěžovatele byl uvedeným rozsudkem krajského soudu rozsudek okresního soudu potvrzen s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
II.
Argumentace stěžovatele
3. V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že se dohodl se svým advokátem na ukončení zastupování před odvolacím soudem a že tuto skutečnost sdělil krajskému soudu, přičemž požádal o odročení jednání nařízeného na den 20. 2. 2014. Na to krajský soud reagoval emailem dne 19. 2. 2014, ve kterém jej požádal o zaslání jména nového advokáta a o zprávu o jeho zdravotním stavu. Protože však prý byl mimo kancelář, nemohl se s obsahem této emailové zprávy seznámit a reagovat na ni. Krajský soud, ačkoliv neměl žádnou odpověď, nařízené jednání neodročil.
4. S ohledem na výše uvedené zastává stěžovatel názor, že krajský soud zkrátil jeho práva, když rozhodoval bez jeho přítomnosti, resp. že předmětným postupem mu byla odejmuta možnost zúčastnit se jednání před odvolacím soudem a řádně se na jednání připravit.
III.
Formální předpoklady projednání návrhu
5. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
6. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
7. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
8. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že mu postupem odvolacího soudu bylo upřeno účastnit se jednání před tímto soudem. Podle §229 odst. 3 o. s. ř. může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Totéž platí, jde-li o pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné podle §202 odst. 2 o. s. ř. Uvedená námitka (viz sub 4) se tak překrývá s tzv. zmatečnostním důvodem formulovaným v citovaném ustanovení občanského soudního řádu. Z ničeho přitom neplyne, že by stěžovatel žalobu pro zmatečnost podal, natož pak že by již tento mimořádný opravný prostředek (plně) "vyčerpal", tedy dosáhl rozhodnutí o něm [srov. i §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu, k principu subsidiarity ústavní stížnosti viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 692/14 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)].
9. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2014
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu