ECLI:CZ:US:2014:3.US.2807.14.1
sp. zn. III. ÚS 2807/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatele Zdeňka Smrže, zastoupeného JUDr. Ritou Kubicovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Ruská 87/11, proti usnesení Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 12. června 2014 č. j. OKFK-998-461/TČ-2012-200221 a usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 14. července 2014 č. j. VZV 12/2014-342, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud obdržel dne 20. srpna 2014 návrh ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, jimiž bylo dle jeho tvrzení porušeno jeho ústavně zaručené právo být stíhán pouze v souladu se zákonem, zakotvené v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadená rozhodnutí se týkají zahájení trestního stíhání proti stěžovateli, který se dle vyšetřovacích orgánů měl dopustit zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině ve smyslu ustanovení §361 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"), trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti ve smyslu ustanovení §216 odst. 1 písm. a) a b), odst. 4 písm. a), b) a c) trestního zákoníku a trestného činu neoprávněného podnikání ve smyslu ustanovení §251 odst. 1 a odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, všech spáchaných ve spolupachatelství s dalšími čtyřmi obviněnými. Této trestné činnosti se měli obvinění dopouštět, stručně řečeno, tím, že většinou osobám cizí státní příslušnosti poskytovali služby odpovídající službám, k jejichž provozování je třeba povolení České národní banky, spočívající v převodech velkých finančních částek do zahraničí.
3. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
4. Argumentace obsažená v ústavní stížnosti je zcela totožná s odůvodněním ústavní stížnosti podané dalším obviněným v předmětném řízení a zastoupeném totožnou právní zástupkyní. Ústavní soud proto stran stěžovatelovy argumentace i podrobného odůvodnění odmítnutí stěžovatelovy ústavní stížnosti odkazuje na odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 30. září 2014 sp. zn. IV. ÚS 2778/14 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), kterým byla uvedená ústavní stížnost stěžovatelova spoluobviněného odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.
5. Pro stručnost postačí na tomto místě uvést, že ani ve stěžovatelově případě neshledal Ústavní soud důvod odchýlit se od ustáleného závěru jeho rozhodovací činnosti, spočívajícího v maximální zdrženlivosti Ústavního soudu, pokud jde o přezkum v přípravné fázi trestního řízení vydaných rozhodnutí, kterými není bezprostředně omezeno některé základní právo či svoboda obviněných osob. Taková rozhodnutí by se cítil Ústavní soud povinen zrušit pouze v případě na první pohled zjevné svévole rozhodujících orgánů, tedy zejména v případech zcela absentujícího odůvodnění jejich postupu. K tomu však ve stěžovatelově případě nedošlo, neboť odůvodnění napadených rozhodnutí jsou logicky a srozumitelně odůvodněna. Odstranění stěžovatelem tvrzených nesrovnalostí nemůže být předmětem kasační činnosti Ústavního soudu, nýbrž úkolem orgánů činných v trestním řízení v dalších fázích vyšetřování. Pro podrobnosti odkazuje Ústavní soud na odůvodnění výše uvedeného usnesení.
6. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. října 2014
Jan Filip v. r.
předseda senátu Ústavního soudu