ECLI:CZ:US:2014:3.US.3260.14.1
sp. zn. III. ÚS 3260/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti R. K., proti rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 11. 2013 sp. zn. 15 P 119/2013 a ze dne 19. 12. 2013 sp. zn. 19 C 2016/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení shora označených rozhodnutí. Podle obsahu argumentace bylo rozhodnutí ve věci sp. zn. 15 P 119/2013 vydáno v řízení o výchově nezl. dětí D. a N., rozhodnutím ve věci sp. zn. 19 C 2016/2013 bylo stanoveno výživné zletilé dcery N.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že mu v důsledku křivého obvinění z pohlavního zneužívání soud znemožnil faktickou péči o D. a N., a žádal, aby Ústavní soud "nově vymezil možnosti soudců odebírat děti z péče otce v důsledku obvinění z pohlavního zneužívání, a pokud se toto ukáže jako nepravdivé, aby děti svěřil automaticky do péče otce a tímto zamezil matkám zneužívat tuto formu odebrání dětí z péče otce", aby "v případě předběžných opatření měli soudci povinnost svěřovat děti do střídavé péče do doby konečného rozhodnutí, pokud na straně jedné či druhé nejsou faktory významného argumentu pro nesvěření do střídavé péče" a aby "matky nemohly zneužívat statutu invalidního důchodu 1. stupně k odebrání dětí a po dobu zjišťování zdravotního stavu odborníky nebyla omezena jeho možnost péče o děti". Stěžovatel se cítil být poškozen rozhodnutími příslušné soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 6, která dle jeho názoru rozhodla v rozporu s evropským právem, a proto žádal, aby Ústavní soud "schválil zadostiučinění v plné navržené výši" a dále žádal, aby příslušná soudkyně byla volána k zodpovědnosti, aby byla vyvozena odpovědnost i vůči psycholožce za vyhotovení zavádějícího znaleckého posudku, vůči matce nezletilých dětí za psychické týrání stěžovatele pro jeho tělesný handicap a dále vůči advokátům, zejména JUDr. Šlajsovi, kteří dávali matce odborné rady, jak postupovat v činnosti, kterou stěžovatel považoval za trestnou. V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby mu Ústavní soud ustanovil advokáta, který mu pomůže ústavní stížnost dopracovat.
Při podání ústavní stížnosti stěžovatel nerespektoval ustanovení §29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jež ukládají fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem, a ustanovení §72 odst. 6 téhož zákona, jenž ukládá stěžovateli povinnost přiložit k ústavní stížnosti kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Ústavní soud proto vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 30 dnů vady svého návrhu odstranil, poučil ho, že Ústavní soud advokáty stěžovatelům nepřiděluje a upozornil, že se může obrátit se žádostí o ustanovení právního zástupce pro účely řízení o ústavní stížnosti na Českou advokátní komoru. Stěžovatel byl zároveň poučen o tom, že v případě neodstranění vad bude jeho ústavní stížnost odmítnuta.
Výzva byla stěžovateli doručena dne 10. 10. 2014 do jím uvedené datové schránky. Podáním ze dne 10. 11. 2014 (poslední den soudcovské lhůty) stěžovatel avizoval, že požádal Českou advokátní komoru o ustanovení advokáta. Dne 1. 12. 2014 stěžovatel doručil Ústavnímu soudu mimo jiné i dopis, který mu zaslal Mgr. Jan Vobořil, advokát určený Českou advokátní komorou k poskytnutí právní služby stěžovateli. Z obsahu dopisu Mgr. Vobořila vyplynulo, že odmítl poskytnout stěžovateli právní službu, neboť měl za to, že v daném případě jde o zjevně bezdůvodné uplatňování práva; pisatel svoje úvahy rozvedl a stěžovateli vysvětlil, že ústavní stížnost by nebyla schopna věcného projednání a byla by odmítnuta zčásti jako nepřípustná a zčásti jako opožděná.
Ústavní soud posečkal s rozhodnutím dalších 30 dnů, a když stěžovatel ani v této mlčky prodloužené lhůtě vytknuté vady svého podání neodstranil, nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2014
Milada Tomková, v. r.
soudkyně zpravodajka