ECLI:CZ:US:2014:3.US.388.14.1
sp. zn. III. ÚS 388/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 3. července 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Lenky Malinové, zastoupené Mgr. Janem Jandou, advokátem, AK se sídlem v Praze 1, Revoluční 13, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2013 č. j. 213 EC 45/2012-73, za účasti Městského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností doručenou dne 31. 1. 2014 se Lenka Malinová (dále jen "žalobkyně" nebo "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí vydané v občanskoprávním sporu o zaplacení částky 750 Kč s příslušenstvím.
II.
Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Žalobkyně si prostřednictvím internetových stránek provozovaných obchodní společností Vykupto.cz s. r. o., se sídlem v Brně (dále jen žalovaná") zakoupila tři slevové kupóny - vouchery na masáže krku a šíje u Věry Zachové, která tyto služby prostřednictvím portálu žalované nabízela. Žalovaná pronajímá Portál Vykupto.cz a související služby jiným podnikatelům, není však účastníkem smluvních vztahů mezi zákazníkem a dodavatelem-poskytovatelem slevy, a nenese žádnou odpovědnost za splnění povinností ze zprostředkované smlouvy, ani odpovědnost za případnou škodu, neodpovídá za úplnost, přesnost, pravdivost materiálů zveřejňovaných na portálu. Zákazník dříve, než může pokračovat v nákupu, musí potvrdit, že byl seznámen s těmito podmínkami.
Žalovaná vstupuje do vztahu mezi koncovým zákazníkem a poskytovatelem slevy pouze jako zprostředkovatel. Přijatou platbu od zákazníka přeposílá na účet dodavatele poté, co zákazník obdrží slevové kupóny. Právní vztah mezi žalovanou a dodavatelem, v konkrétním případě paní Zachovou, je upraven smlouvou o zprostředkování.
Dne 12. 11. 2013 rozsudkem č. j. 213 EC 45/2012-73 Městský soud v Brně (dále jen "nalézací soud") žalobu, aby žalovaná obchodní společnost byla povinna zaplatit žalobkyni částku 750 Kč s přísl., zamítl (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované ve stanovené lhůtě k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši 4 090 Kč.
Nalézací soud odůvodnil zamítnutí žaloby tím, že žalovaná obchodní společnost není ve věci pasivně legitimována, protože podle žalobkyní přijatých podmínek neodpovídá žalobkyni za neposkytnuté nebo vadně poskytnuté služby dodavatelem.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, že napadeným rozsudkem nalézacího soudu ze dne 12. 11. 2013 č. j. 213 EC 45/2012-73 bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces zaručené článkem 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Závěr nalézacího soudu o zamítnutí žaloby pro neexistenci právního vztahu mezi ní a žalovanou označila za nesprávný, neboť v případě bezdůvodného obohacení není nutno prokazovat existenci právního vztahu. Nalézacímu soudu též vytkla, že se odmítl zabývat jejími argumenty uvedenými ve vyjádření k žalobě ze dne 19. 7. 2013, neprovedl jí navrhovaný důkaz výslechem Věry Zachové a jeho rozhodnutí bylo nepřesvědčivé.
Stěžovatelka připustila, že v řízení šlo o zaplacení bagatelní částky, nicméně tvrdila, že žalovaná, podobně jako řada dalších společností, založila své podnikání na úmyslném klamání spotřebitelů. S ohledem na rozsah podnikání žalované a jí podobných subjektů a s ohledem na generálně preventivní funkci Ústavního soudu však stěžovatelka byla toho názoru, že "společenský zájem na ochraně práv spotřebitelů nakupujících slevové kupóny vyžaduje, aby Ústavní soud zabránil porušování Ústavou zaručených práv v řízeních u civilních soudů týkajících se nároků na vrácení peněz za neuplatnitelné kupóny."
IV.
Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpala zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
V.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Důvody, pro které nalézací soud napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky zamítl, jsou přehledně a zcela srozumitelně v tomto rozhodnutí vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto odkazuje, nemaje potřebu cokoli k nim dodávat. Žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhým nesouhlasem s právními závěry nalézacího soudu, takže stěžovatelčiny vývody důvod ke kasaci stěžovaného rozhodnutí založit nemohly.
Skutková zjištění a o ně se opírající právní závěry nalézacího soudu jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; nenesou znaky protiústavní nepředvídatelnosti v soudním rozhodování, svévole, extrémního interpretačního vykročení, iracionality či jiného porušení zásad spravedlivosti. Maje stěžovatelkou naříkané rozhodnutí za ústavně souladné, může Ústavní soud na jeho ústavně akceptovatelné odůvodnění plně odkázat.
Kromě již uvedených důvodů je zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti dána též bagatelitou žalované částky (což stěžovatelka v ústavní stížnosti sama připustila). Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti rozhodnutím ve věcech tzv. objektivně bagatelního významu z důvodu zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, které není již z kvalitativního hlediska obecně schopno založit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení ze dne 19. 9. 2011 sp. zn. IV. ÚS 2497/11, dostupné na http://nalus.usoud.cz); případný zásah uplatňuje pouze v případech extrémního vybočení obecného soudu ze standardů, jež jsou esenciální pro zjištění skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení (srov. usnesení ze dne 5. 6. 20087 sp. zn. III. ÚS 2612/07 a další rozhodnutí v něm citovaná, dostupné na http://nalus.usoud.cz). V projednávaném případě Ústavní soud důvod ke kasačnímu zásahu neshledal.
Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. července 2014
Jan Filip v. r.
předseda senátu Ústavního soudu