ECLI:CZ:US:2014:3.US.712.13.1
sp. zn. III. ÚS 712/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelky G 4 - akciová společnost, se sídlem Hořice na Šumavě 109, Hořice na Šumavě, právně zastoupené JUDr. Pavlem Šonkou, advokátem se sídlem Roháčova 2614, Tábor, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. března 2011 č. j. 18 C 66/2010-356, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2011 č. j. 19 Co 238/2011-369 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. listopadu 2012 č. j. 28 Cdo 940/2012-395, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 25. února 2013 a doplněnou podáním právního zástupce ze dne 30. dubna 2013 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí pro tvrzený zásah do jejího práva na spravedlivý proces.
2. Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 byla pro neodstraněné vady odmítnuta žaloba Ing. Václava Svobody, správce konkursní podstaty úpadce G 4 - akciové společnosti (dále jen "správce konkursní podstaty"), proti žalované České republice - Ministerstvu financí České republiky, o zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci. Městský soud v Praze toto rozhodnutí potvrdil. Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítnul.
3. Přípisem ze dne 14. února 2013 adresovaným předsedovi představenstva stěžovatelky správce konkursní podstaty oznámil, že se rozhodl dále nepokračovat v uvedeném soudní sporu. Stěžovatelka má za to, že na ni dnem doručení oznámení přešla aktivní legitimace k podání ústavní stížnosti.
4. Před přistoupením k věcnému posouzení ústavní stížnosti se Ústavní soud zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
5. Dle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Zákon o Ústavním soudu tedy vymezuje okruh osob oprávněných k podání ústavní stížnosti tak, že ústavní stížnost může podat pouze osoba, jež byla účastníkem řízení.
6. Jak vyplývá z ustanovení §14 odst. 1 písm. c) resp. d) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, řízení o nárocích týkajících se majetku patřícího do podstaty lze zahajovat, resp. v něm pokračovat, jen na návrh správce konkursní podstaty, který se stává účastníkem řízení místo úpadce. To platí i o předmětném řízení o náhradě škody, jehož účastníkem byl správce konkursní podstaty, a pouze on byl aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti proti v něm vydaným rozhodnutím (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 390/05 ze dne 21. 6. 2006).
7. Ústavní soud je za daných okolností nucen konstatovat, že ústavní stížnost byla podána osobou zjevně neoprávněnou, pročež mu nezbylo, než ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. března 2014
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj