ECLI:CZ:US:2014:3.US.748.14.1
sp. zn. III. ÚS 748/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti Josefiny Hildprandtové, zastoupené JUDr. Martinem Kölblem, advokátem se sídlem Praha 1, Štěpánská 39, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3142/2013 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2013 sp. zn. 58 Co 154/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení čl. 1, čl. 2, čl. 3, čl. 4, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ustanovení čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), ustanovení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a ustanovení čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě - zrušil shora uvedená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v její občanskoprávní věci.
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp. zn. 19 C 288/2011 ohledně částky 177 500 Kč a ohledně dalších 22 500 Kč jej změnil tak, že je uložil žalované (České republice - Ministerstvu spravedlnosti) stěžovatelce zaplatit, a to z titulu náhrady imateriální újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým soudním řízením (resp. za jeho dosud neodškodněnou část). Nejvyšší soud rovněž napadeným usnesením dovolání stěžovatelky odmítl.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy nesprávně posoudily období, jež mělo být předmětem odškodnění, a že přiznané finanční zadostiučinění je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, neboť jí byla přiznána pouze částka 12 500 Kč za jeden rok průtahů, přestože v jiných rozhodnutích stanovil za jeden rok průtahů řízení odškodnění v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč.
Ústavní soud je podle ustanovení čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, musí být usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti, jež je s výjimkou pouhých odkazů či citací ustanovení ústavního pořádku České republiky prosta jakékoliv ústavněprávní argumentace, předkládá Ústavnímu soudu k posouzení námitky, se kterými se již adekvátně - a ústavně konformně - vypořádal Nejvyšší soud v odůvodnění napadeného rozsudku, na něž proto postačí odkázat. Věcná správnost není referenčním kritériem ústavněprávního přezkumu, a Ústavní soud není povolán k běžnému instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů, k němuž však stěžovatelka ústavní stížností vybízí.
Ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu umožňuje v zájmu racionality a efektivity řízení odmítnout podání, které sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že takovému podání nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem; jde přitom v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Z řečeného se podává, že aplikace tohoto ustanovení je v dané věci namístě; Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle něj bez jednání usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. března 2014
Jan Filip v. r.
předseda senátu