ECLI:CZ:US:2014:4.US.1395.12.1
sp. zn. IV. ÚS 1395/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, ve věci stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Plzni, Nám. Republiky 2, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 4. 3. 2011 sp. zn. 1 T 3/2010, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z 21. 6. 2011 sp. zn. 10 To 45/2011 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 12. 2011 sp. zn. 3 Tdo 1442/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 16. 4. 2012 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Její stěžejní námitkou je, že ve stěžovatelově věci došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel byl v řízení, z něhož vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu vydírání ve stadiu pokusu (spočívajícího v pokusu o zasunutí cizího předmětu do konečníku poškozeného), za což mu byl uložen trest odnětí svobody ve výši pěti roků.
Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména namítá, že nebyly naplněny podmínky pro aplikaci §211 odst. 2 trestního řádu, když nadto takto čtená výpověď nebyla podle stěžovatele "podporována žádnými dalšími důkazy".
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ke stěžovatelovým námitkám - po prostudování spisového materiálu - Ústavní soud nad rámec odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí uvádí, že stěžovatel kromě obecných tezí neuvádí nic, co by aplikaci §211 trestního řádu v této konkrétní věci odporovalo. Nadto se nevypořádává ani s osobnostním profilem poškozeného, ani se skutkovými okolnostmi případu (poškozený byl v tomto případě spoluvězněm a proto se nejeví problematickým, že se zveřejněním trestné činnosti, na něm páchané, váhal).
Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu (to v rozsahu směřujícím proti rozhodnutí dovolacího a odvolacího soudu). Ve vztahu k rozhodnutí nalézacího soudu je ústavní stížnost nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (srov. čl. 87 odst. 1 písm. d/ Ústavy argumentem z opaku).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. června 2014
Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu