ECLI:CZ:US:2014:4.US.1547.14.1
sp. zn. IV. ÚS 1547/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatele J. N., zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Liberci, 1. máje 535/50, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 4 T 75/2011-77 ze dne 13. května 2013 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 55 To 327/2013-91 ze dne 11. února 2014 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení práva na soudní a jinou právní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Liberci č. j. 4 T 75/2011-77 ze dne 13. května 2013 byl stěžovatel uznán vinným, že v Liberci 15 dne 23. ledna 2011 v době mezi 14.55 až 15.00 hod. na křižovatce ulic Sněhurčina a Kunratická úmyslně udeřil rukou do čelního skla motorového vozidla BMW 530 XD 560X, až prasklo, a způsobil tak škodu ve výši 12.156,- Kč společnosti Dalemik s.r.o. Jednání stěžovatele bylo právně kvalifikováno jako přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a podle §228 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku byl stěžovateli výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební doba v délce jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla stěžovateli uložena povinnost nahradit společnosti Dalemik s.r.o. škodu ve výši 12.156,- Kč a podle §229 odst. 2 tr. řádu byla společnost Dalemik s.r.o. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č. j. 55 To 327/2013-91 ze dne 11. února 2014 podle §256 tr. řádu zamítl.
Před tím, než Ústavní soud přikročí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny materiální a formální podmínky jejího věcného projednání.
Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). To znamená, že k věcnému projednání ústavní stížnosti může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho práva poskytuje, vyčerpal. V opačném případě by byla ústavní stížnost podle ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
Dle ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu v projednávané věci je posledním procesním prostředkem, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje, dovolání, přičemž stěžovatel byl dle zjištění Ústavního soudu poučen o možnosti jeho podání. Dále Ústavní soud z ústavní stížnosti a dotazem na Okresní soud v Liberci zjistil, že stěžovatel dovolání podal a o tomto dovolání nebylo dle sdělení Okresního soudu v Liberci dosud rozhodnuto.
Ústavní soud dospěl tedy k závěru, že stěžovatel v projednávané věci před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a jeho ústavní stížnost je tak dle ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
Ústavní soud se pro úplnost zabýval naplněním podmínek ust. §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, avšak splnění žádné z nich neshledal a stěžovatel jejich existenci ani netvrdil.
Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako nepřípustný návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. května 2014
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka