ECLI:CZ:US:2014:4.US.1576.14.1
sp. zn. IV. ÚS 1576/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Miloše Fialy, zastoupeného Mgr. Ing. Vlastimilem Mlčochem, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží 84/9, Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 32 Co 476/2013-114 ze dne 27. prosince 2013 a usnesení Okresního soudu v Kladně č. j. 17 C 7/2012-96 ze dne 6. srpna 2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí okresního soudu, kterým bylo jako opožděné odmítnuto dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2013 č. j. 32 Co 654/2012-75 a rovněž shora uvedeného usnesení krajského soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí dovolání potvrzeno.
II.
Stěžovatel soudům vytýká, že dovolání bylo nesprávně posouzeno jako opožděné. Uvádí, že rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2013 mu byl doručen dne 4. 3. 2013. Posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání tedy byl den 6. 5. 2013 (4. 5. 2013 byla sobota, proto posledním dnem lhůty byl nejblíže následující pracovní den).
Dovolání podal prostřednictví svého zástupce na poště jako obyčejné psaní, neboť zaměstnankyně advokátní kanceláře se dostavila do budovy pošty těsně před zavírací dobou a neměla s sebou dostatečnou finanční hotovost.
Stěžovatel má za to, že si soud měl vyžádat stanovisko provozovatele poštovních služeb (pošty), aby potvrdil na jisto datum podání na podacím razítku pošty. Skutečnost, že podání bylo soudu doručeno dne 13. 5. 2013, považuje za irelevantní, neboť žádný právní předpis nestanovuje pravidla pro stanovení dne podání na základě dne doručení a argumentace soudu o běžné doručovací praxi neobstojí.
III.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným ostatním soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny.
Dospěl poté k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. O takový případ v právě projednávané věci jde.
Ústavní soud ověřil, že krajský soud se otázkou včasnosti podání stěžovatele řádně zabýval a své závěry, podle nichž stěžovatel neprokázal, že dovolání včas podal v zákonné lhůtě, dostatečně odůvodnil. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí mj. vyplývá, že datum na podacím lístku je zcela nečitelné a je zjevné, že část razítka na známce nenavazuje na část razítka přímo na obálce. Z poštovního razítka tak nelze zjistit, kdy bylo dovolání podáno, přičemž stěžovatel ani přes výzvu odvolacího soudu, obsahující upozornění na možnost neúspěchu, jiný důkaz o včasném podání dovolání nepředložil. Dovolání údajně podané 6. 5. 2013 bylo navíc soudu doručeno až dne 13. 5. 2013. Ústavní soud dodává, že za situace, kdy podání bylo učiněno formou obyčejného psaní, nelze soudu vytýkat, že neučil dotaz na provozovatele pošty ohledně nečitelného data, neboť provozovatel neměl k dispozici žádný jiný údaj, než soud.
Ústavní soud připomíná, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí civilních soudů. Ústavní soud neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí, neboť to přísluší výhradně těmto soudům; výjimku představují případy, kdy rozhodnutím zároveň došlo k porušení ústavně zaručeného práva. Proto Ústavní soud není oprávněn ani v projednávané věci přehodnocovat řádně odůvodněné závěry krajského soudu ohledně nedodržení lhůty pro podání dovolání.
Ústavní soud uzavírá, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Přijatým závěrům nelze z ústavního hlediska nic vytknout. Okolnost, že se s nimi stěžovatel neztotožňuje, sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti založit nemůže.
Právo na spravedlivý (řádný) proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatel měl nesporně možnost v dostatečně dlouhé dvouměsíční lhůtě uplatnit své dovolání, a to řádným a průkazným způsobem. Stejně tak mu nebylo bráněno, aby v řízení u příslušných soudů uplatnil všechny procesní prostředky k obraně svého práva.
Nezbývá než připomenout zásadu vigilantibus iura scripta sunt (bdělému náleží právo), ovládající z převážné míry současné občanskoprávní řízení. Vyžaduje mj. od každého účastníka řízení pečlivou úvahu nad tím, v jakém rozsahu a zejména jakým způsobem zamýšlí o ochranu svého práva usilovat. To platí tím spíše, pokud je účastník soudního řízení zastoupen profesionálním zástupcem.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. července 2014
JUDr. Vladimír Sládeček
předseda senátu Ústavního soudu