ECLI:CZ:US:2014:4.US.2187.14.1
sp. zn. IV. ÚS 2187/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci "ústavní stížnosti" Ing. Vladimíra Tůmy, CSc., proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci vedené u něj pod sp. zn. 8 C 37/2010 a proti postupu České advokátní komory, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, nazvaným "ústavní stížnost", navrhovatel napadl postup Obvodního soudu pro Prahu 4 v řízení vedeném u něj pod výše citovanou spisovou značkou, neboť dle jeho soudu nebylo možno ve věci "podat důkazy a vyslechnout případné svědky", ani podat odvolání z důvodu nedoručení rozsudku nalézacího soudu, jakož i postup České advokátní komory, která dle něj dezinformuje veřejnost na svých internetových stránkách.
Ústavní soud se podaným návrhem zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek jeho přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že je zčásti nepřípustný, zčásti jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Ústavní soud zjistil, že navrhovatel brojí proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 4, aniž vyčerpal všechny relevantní procesní prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho základních práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve znění zákona č. 404/2012 Sb.). Navrhovatel přiložil kopie rozsudku jmenovaného soudu č. j. 8 C 37/2010-78 ze dne 8. 6. 2011 a usnesení téhož soudu č. j. 8 C 37/2010-101 ze dne 13. 3. 2012, kterým bylo navrhovatelem podané odvolání proti citovanému rozsudku obvodního soudu odmítnuto pro nedodržení odvolací lhůty. V tomto usnesení byl navrhovatel vyrozuměn o možnosti podat odvolání k Městskému soudu v Praze, přičemž vyčerpání tohoto opravného prostředku nedoložil a z výstupu aplikace InfoSoud oficiálního on-line portálu Ministerstva spravedlnosti na adrese http://infosoud.justice.cz se taková skutečnost u předmětného řízení rovněž nepodává. Nadto nelze přehlédnout, že lhůta k podání ústavní stížnosti proti zmíněnému usnesení, které bylo vydáno již 13. 3. 2012, v mezidobí pravděpodobně také uplynula. Ústavní soud však za účelem prověření posledně uvedené skutečnosti spis obvodního soudu (resp. kopii dokladu o doručení) nevyžadoval, neboť by to nemohlo ničeho změnit na samotné přípustnosti ústavní stížnosti.
Pokud jde o výhrady stěžovatele směřující proti postupu České advokátní komory, není Ústavní soud k jejich projednání příslušný. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje skutečnost, že mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci či od ní odvozených subjektů. O námitkách stěžovatele mohou rozhodnout jednak příslušné orgány České advokátní komory, anebo mohou být podrobeny soudnímu přezkumu v závislosti na povaze navrhovatelem uplatňovaného práva; tyto otázky však do kompetence Ústavního soudu, jak je vymezena čl. 87 Ústavy České republiky a konkretizována zákonem o Ústavním soudu, nepatří.
Ve světle řečeného tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl zčásti podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný, zčásti podle §43 odst. 1 písm. d) téhož předpisu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Ústavní soud současně nevyzýval navrhovatele k odstranění vad podání s ohledem na absenci právního zastoupení, neboť i kdyby se stěžovateli zdařilo tento nedostatek odstranit, ničeho by to na nemožnosti podrobit ústavní stížnost meritornímu přezkumu nezměnilo.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 3. července 2014
Tomáš Lichovník, v. r.
soudce zpravodaj