ECLI:CZ:US:2014:4.US.2229.14.1
sp. zn. IV. ÚS 2229/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci návrhu Jaromíra Kocura, na zrušení usnesení Městského soudu v Praze č. j. 31 C 172/2013-34 ze dne 22. 12. 2013, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 28. 6. 2014, který Ústavnímu soudu došel dne 1. 7. 2014, se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo být porušeno zejména ustanovení čl. 7 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud se podaným návrhem zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek jeho přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že návrh je nepřípustný.
Ústavní soud zjistil, že navrhovatel brojí proti výše uvedenému soudnímu aktu "ústavní stížností", aniž vyčerpal všechny relevantní procesní prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho základních práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve znění zákona č. 404/2012 Sb.). Podle právě citovaného zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). Zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumějí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. V citovaném usnesení Městského soudu v Praze byl navrhovatel náležitě poučen o tom, že proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze. Navrhovatel však nedoložil - a z informačního výstupu stran řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 C 172/2013, dostupného na oficiálním portálu Ministerstva spravedlnosti na adrese http://infosoud.justice.cz, neplyne, že by takový opravný prostředek řádně vyčerpal (tj. bylo o něm rozhodnuto), o čemž svědčí i jeho utvrzení v zachování "zákonné šestiměsíční" lhůty k podání ústavní stížnosti, jejíž počátek odvíjí právě od doručení napadeného prvoinstančního usnesení městského soudu.
Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost. Závěrem nutno doplnit, že Ústavní soud již nevyzýval navrhovatele k odstranění deficitu v podobě absence obligatorního právního zastoupení, poněvadž ani formálně bezvadná ústavní stížnost by nemohla na otázce její samotné přípustnosti (a samotném výsledku rozhodnutí Ústavního soudu) ničeho změnit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 15. července 2014
Tomáš Lichovník, v. r.
soudce zpravodaj