ECLI:CZ:US:2014:4.US.2293.14.1
sp. zn. IV. ÚS 2293/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti K. G., zastoupeného JUDr. Milošem Slabým, advokátem se sídlem Mohelnice, Nádražní 9, proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 5. 2013 č. j. 9 C 154/2011-75, rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 7. 10. 2013 č. j. 70 Co 392/2013-98 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014 č. j. 30 Cdo 830/2014-124, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení zásady rovnosti a zákazu diskriminace podle čl. 1 a čl. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na ochranu soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 a čl. 32 Listiny.
Z ústavní stížnosti a z přiložených rozhodnutí vyplývá, že stěžovatel se žalobou podanou u soudu dne 31. 10. 2011 domáhal určení, že souhlasné prohlášení rodičů o otcovství k nezletilému L. G., učiněné před matričním úřadem v Šumperku dne 3. 9. 2008, je neplatné. Okresní soud v Šumperku žalobu stěžovatele zamítl a Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci - jako soud odvolací rozsudek ve věci samé potvrdil. Dovolání stěžovatele proti rozsudku odvolacího soudu bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné.
K porušení výše uvedených základních práv mělo podle stěžovatele dojít tím, že soudy neprohlásily za neplatné prohlášení osvojitelky P. G. (v době učinění prohlášení manželky stěžovatele) o tom, že stěžovatel je otec nezletilého L. G., ačkoli osvojitelka P. G. nebyla k takovému prohlášení právně legitimována, neboť jej učinila jako osvojitelka a nikoli jako biologická matka. Stěžovatel tvrdí, že soudy postupovaly na základě čistě formálního výkladu zákona o rodině a ignorovaly podstatu a smysl ustanovení o souhlasném prohlášení o určení otcovství k dítěti.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud zejména připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu uplatňování a interpretace podústavního práva, nejde-li o extrémní excesy či svévolnou aplikaci práva přesahující do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Takový zásah do práv v dané věci zjištěn nebyl.
Z obsahu připojených rozhodnutí je zřejmé, že se soudy prvního a druhého stupně věci řádně věnovaly. Na základě zjištěného skutkového stavu, který Ústavní soud s připomenutím své judikatury nemůže přehodnocovat, ve svých rozhodnutích přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem dostatečně rozvedly své úvahy vedoucí je k rozhodnutí o tom, že zápis o určení otcovství provedený matričním úřadem dne 3. 9. 2008 je platným právním úkonem. Vyložily, že tento úkon byl učiněn v souladu s tehdejší platnou právní úpravou, když jej učinila osvojitelka P. G. v roli matky, a to v souladu s ustanovením §63 zákona o rodině, neboť její rodičovská zodpovědnost a role ve výchově nezletilého L. G. byla postavena na roveň rodičovským právům a povinnostem, tedy roli matky.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je též poukázáno na okolnost, že námitka stěžovatele, že v době, kdy byl s manželkou na matrice, si neuvědomoval, že bude zapsán jako otec dítěte a měl pouze za to, že podepisuje změnu příjmení, je vykonstruovaná stěžovatelem v době, kdy se rozhodovalo o povinnosti přispívat na výživu nezletilého L. G. Dovolací soud pak dostatečně srozumitelně objasnil důvody odmítnutí stěžovatelem podaného dovolání pro jeho nepřípustnost. Všechna napadená rozhodnutí považuje Ústavní soud za řádně odůvodněná, přesvědčivá, nevykazující znaky libovůle.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2014
JUDr. Vladimír Sládeček
předseda senátu Ústavního soudu