ECLI:CZ:US:2014:4.US.2459.14.1
sp. zn. IV. ÚS 2459/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Erika Navrátila, zastoupeného JUDr. Petrem Dítě, advokátem se sídlem Olomouc, Horní náměstí 19, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 12. 2013 č. j. 21 C 282/2013-1019 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. 4. 2014 č. j. 70 Co 46/2014-1045, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 32 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele, aby výživné stanovené jeho otci naposledy rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 9. 2010 č. j. 0 P 506/2001-618 částkou 18 000,- Kč měsíčně bylo zvýšeno na částku 230 000,- Kč měsíčně.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že prokazatelně doložil náklady zvýšené s ohledem na studium na vysokých školách a svůj zdravotní stav, naopak na straně žalovaného (otce) došlo prodejem obchodního podílu k výrazné změně v majetkových poměrech. Podle stěžovatele se obecné soudy řádně nezabývaly otázkou majetkových poměrů jeho otce, čímž vybočily z ústavně konformní interpretace vyživovací povinnosti rodičů k dětem a zasáhly do práva stěžovatele podle čl. 36 Listiny. Konkrétně stěžovatel polemizuje se závěrem obecných soudů o vyplacení ceny za převod obchodního podílu společnosti Adriana - výrobce těstovin s. r. o. otci, z čehož především dovozoval navýšení jeho příjmů jako hlavní důvod k podání žaloby.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným ostatním soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny.
Dospěl poté k závěru, že jde návrh zjevně neopodstatněný.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
V souzené věci odvolací soud potvrdil závěr soudu prvního stupně, který po rozsáhlém dokazování dospěl k závěru, že žalovanému žádná finanční částka za převod obchodního podílu vyplacena nebyla. Po zhodnocení pravidelných příjmů a výdajů i majetkových poměrů žalovaného soud vyhodnotil jeho schopnosti a objektivní možnosti jako dostačující pro hrazení dosud stanoveného výživného. Oba soudy dospěly k závěru, že v možnostech a schopnostech žalovaného není hradit zvýšené výživné požadované stěžovatelem. Soudy přitom vzaly v potaz i nadstandardní majetkové poměry stěžovatele a rozsáhlý majetek jeho matky.
Ústavní soud ověřil, že soudy obou stupňů svá rozhodnutí dostatečným a přesvědčivým způsobem odůvodnily, přičemž odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami stěžovatele, které se následně staly obsahem ústavní stížnosti. Argumentaci odvolacího soudu, tak jak je rozvedena v jeho rozhodnutí vydaném v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou, jeho úvahy neshledal Ústavní soud nikterak nepřiměřenými či extrémními.
Ústavní soud tak dospěl k závěru, že soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí nelze označit za svévolná, jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti a nemělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 2014
JUDr. Vladimír Sládeček
předseda senátu Ústavního soudu