ECLI:CZ:US:2014:4.US.2545.13.1
sp. zn. IV. ÚS 2545/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o návrhu M. B., t. č. ve Věznici Karviná, na zrušení zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 20. 8. 2013 doručen návrh navrhovatele označený jako "návrh zrušení zákona č. 169/1999 Sb.". Navrhovatel se jím domáhá zrušení shora označeného zákona, jenž podle jeho názoru dává podnět ke korupčnímu jednání v rámci Vězeňské služby České republiky, umožňuje zneužití fyzické síly a represivní nátlak a pošlapává lidskou důstojnost, což je neslučitelné s Lisabonskou smlouvou a národní legislativou lidských práv. V součinnosti s tímto návrhem je podle navrhovatele nutné zvážit též ústavnost vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. Současně navrhovatel žádá o vydání předběžného opatření prostřednictvím místně a věcně příslušného soudu s následujícím zněním: "Je zákaz jakéhokoliv konání pod záštitou zákona č. 169/1999 Sb. a vyhlášky č. 345/1999 Sb. a aplikaci uvedeného".
Po seznámení se s obsahem návrhu Ústavní soud konstatuje, že předmětný návrh je podán osobou neoprávněnou.
Podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), rozhoduje Ústavní soud o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž je Ústavní soud vázán podle čl. 88 odst. 2 Ústavy, pak v ustanovení §64 odst. 1 podrobně rozvádí, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení.
Fyzická nebo právnická osoba je oprávněna podat návrh na zrušení zákona pouze za specifických podmínek, a to podle §74 zákona o Ústavním soudu ve spojení s ústavní stížností, pokud uplatněním zákona (ustanovení) nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Není-li takové řádně podané a věcně projednatelné ústavní stížnosti proti rozhodnutí nebo jinému zásahu veřejné moci, nepřipouští zákon o Ústavním soudu aktivní legitimaci fyzické osoby k podání návrhu na zrušení zákona.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že aktivní legitimaci k podání návrhu na zrušení zákona způsobem, jakým to učinil navrhovatel, tedy bez splnění dalších specifických podmínek stanovených zákonem o Ústavním soudu, má podle ustanovení §64 odst. 1 pouze prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů.
K podání předloženého návrhu na zrušení zákona je tak navrhovatel osobou zjevně neoprávněnou a proto Ústavnímu soudu nezbylo než jej odmítnout podle §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu z důvodu zjevné neoprávněnosti navrhovatele k podání takového návrhu dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. Návrh na vydání předběžného opatření v celém rozsahu sdílí osud podaného návrhu. Ústavní soud nevyzýval navrhovatele k odstranění vad podání, neboť by tímto postupem nebylo možno shora uvedený odmítavý výrok usnesení odvrátit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2014
Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu