ECLI:CZ:US:2014:4.US.2631.14.1
sp. zn. IV. ÚS 2631/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti S. Z., t. č. Liberec, zastoupeného Mgr. Jiřím Kafkou, advokátem se sídlem Liberec, Pražská 4, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2014 č. j. 26 Co 584/2013-85, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 7. srpna 2014 doručena ústavní stížnost stěžovatele, která byla k poštovní přepravě podána dne 6. srpna 2014. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a stěžovatel nebyl ani zastoupen advokátem, vyzval Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad podání a přiložil informace pro osoby, které se hodlají obrátit na Ústavní soud.
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 23. října 2014 stěžovatel navrhoval zrušit rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2014 č. j. 26 Co 584/2013-85. Napadeným rozsudkem krajský soud, jak soud odvolací, potvrdil mimo obou výroků o nedoplatku na výživném, jež vypustil, rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 3. července 2013 č. j. 25 Nc 2066/2013-63, kterým bylo rozhodováno o úpravě poměrů k nezletilým pro dobu před a po rozvodu manželství jejich rodičů.
Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjádřil nesouhlas se svěřením nezletilých do péče matky a obecným soudům vytýkal, že se formalisticky omezily na pouhé konstatování o omezení svobody stěžovatele, aniž by blíže šetřily práva stěžovatele.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem. Za tím účelem si vyžádal spis Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 25 Nc 2066/2013.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ústavní stížnost je možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle pravidel pro počítání lhůt (§57 o. s. ř.) tato dvouměsíční lhůta začíná běžet dnem, v němž bylo rozhodnutí o posledním procesním prostředku stěžovateli doručeno, a uplyne ve stejný den o dva měsíce později.
Z doručenky založené ve spisu okresního soudu u č. listu 86 se podává, že stěžovateli byl napadený rozsudek doručen ve středu dne 19. února 2014. Vzhledem k tomu dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula v úterý dne 22. dubna 2014. Za situace, kdy stěžovatel ústavní stížnost předal k poštovní přepravě dne 6. srpna 2014 a Ústavnímu soudu byla doručena dne 7. srpna 2014, stalo se tak evidentně více jak tři měsíce po uplynutí dvouměsíční lhůty určené pro její podání.
Výše uvedená dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty zákon neumožňuje jakkoliv zhojit.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatele podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3zákona o Ústavním soudu.
V Brně dne 18. listopadu 2014
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka