ECLI:CZ:US:2014:4.US.2660.14.1
sp. zn. IV. ÚS 2660/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky BSL Industrie a.s., IČ 293 62 865, obchodní společnosti se sídlem Klíčova 1261/2d, Brno, právně zastoupené Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem se sídlem v Brně, Antonína Slavíka 1313/7, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, vydaný Okresním soudem ve Zlíně dne 25. 6. 2014 č. j. 0 Nt 1521/2014-75, č. j. 0 Nt 1521/2014-79, příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, vydaného Okresním soudem ve Zlíně dne 10. 7. 2014 sp. zn. 0 Nt 1524/2014, spojený s návrhem na vydání předběžného opatření, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 8. 2014, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených příkazů k prohlídce jiných prostor a pozemků, jimiž bylo zasaženo do základních práv stěžovatelky. Uvedenými rozhodnutími byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a současně čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 2 odst. 2, odst. 3, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, odst. 4 a čl. 12 odst. 1, odst. 2, Listiny, čl. 8 odst. 1 Úmluvy a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, zaručujících základní právo na spravedlivý proces, základní právo na nedotknutelnost a respektování obydlí a základní právo na ochranu a pokojné užívání majetku.
2. Stěžovatelka v obšírné ústavní stížnosti vyslovila svoje přesvědčení, že bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv, neboť nebyly naplněny zákonem stanovené důvody pro provedení prohlídky jako neodkladného neopakovatelného úkonu. Vydáním napadených příkazů bylo porušeno právo stěžovatelky zaručené ústavním pořádkem.
3. Dále stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření, kterým by zakázal orgánu Policie České republiky, Krajskému ředitelství policie Zlínského kraje, Službě kriminální policie a vyšetřování (dále jen "Policie ČR"), zpřístupňovat věci vydané na základě provedené prohlídky jiných prostor a pozemků dle výše označených příkazů poškozeným a jejich zmocněncům prostřednictvím nahlížení do spisu v trestním řízení vedeném pod č. j. KRPZ-32044/TČ-2013-150081-BOT. Dále aby Policii ČR zakázal pokračovat v porušování základních práv stěžovatelky garantovaných čl. 11 a 12 Listiny. Požadovala uložit povinnost neprodleně vrátit stěžovatelce veškeré vydané věci odebrané v průběhu prohlídky jiných prostor a pozemků a popsané v protokolu o domovní prohlídce ze dne 11. 7. 2014 č. j. KRPZ- 32044/TČ-2013-150081-BOT pod položkami 1 až 8, a dále zničit veškeré hmotné či nehmotné kopie odebraných věcí či jejich částí, a to neprodleně.
4. Na základě uvedených příkazů byla dne 8. 7. 2014 provedena Policií ČR prohlídka jiných prostor a pozemků ve vlastnictví společnosti, kde stěžovatelka vykonává podnikatelskou činnost. Stěžovatelka je přesvědčena o protiústavnosti napadených příkazů, tato spočívá v absenci relevantního zdůvodnění nařízení prohlídky jiných prostor a pozemků jako úkonu neodkladného a neopakovatelného. Neexistovaly relevantní důvody pro nařízení prohlídky jiných prostor a pozemků jako úkonu neodkladného a neopakovatelného. Soud odůvodnil předmětné příkazy neexistujícím rozhodnutím soudu v jiné související trestní věci, neboť bylo odvolacím soudem zrušeno a žádné jiné není vydáno. Stěžovatelka poukazovala též na prodlevu mezi vznikem záměru prohlídku učinit a jejím uskutečněním. Nepřiměřeně dlouhá lhůta k provedení prohlídek, a tedy k zasahování do ústavních práv stěžovatelky. Poukázala na porušování zásady subsidiarity trestního řízení ze strany orgánů činných v trestním řízení, neboť jejich pravomoc je jednostranně využívána v rámci soukromoprávních vztahů konkurujících si podnikatelů. Dle tvrzení stěžovatelky na vydání uvedených příkazů měly vliv nadstandardní vztahy policejního příslušníka s iniciátorem trestního řízení konkurenčním podnikatelem. Soud neměl k vydání žádný důvod a vedla jej k tomu nelogická a vyfabulovaná konstrukce údajného trestního jednání spočívajícího v poškozování věřitele. Poukázala i na kriminalizaci legálního vztahu mezi advokátem a jeho klientem v rámci poskytování právních služeb.
5. Stěžovatelka se domnívala, že soud nesplnil svoji povinnost bedlivě zkoumat, zda jsou pro nařízení prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, soud rozhodnutí vydal, aniž by řádně odůvodnil jejich neodkladnost a neopakovatelnost. Stěžovatelka připustila, že výzvě na vydání věci ve fázi trestního řízení před zahájením trestního řízení nevyhověla, neboť se obávala zneužití získaných informací konkurenčním podnikatelským subjektem, tj. společností D PLAST a.s., ale toto nemůže být důvodem její neodkladnosti. V této souvislosti stěžovatelka namítala, že ze strany orgánů činných v trestním řízení došlo k zneužití příkazů k prohlídce jiných prostor a pozemků, proto se dovolávala zásahu Ústavního soudu.
6. Stěžovatelka je přesvědčena, že nebyly naplněny zákonem stanovené důvody pro provedení prohlídky a vydáním napadených příkazů byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky (právo na soukromí, ochranu vlastnického práva, nedotknutelnosti obydlí, právo na spravedlivý proces, zákonnosti). Stěžovatelka argumentovala judikaturou Ústavního soudu a navrhla, aby Ústavní soud zasáhl.
7. Ústavní soud předesílá, že v §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je rozeznávána zvláštní kategorie návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává zákon Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu.
8. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným.
9. Podle judikatury Ústavního soudu (z novějších především nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014, nález sp. zn. II. ÚS 362/06 ze dne 1. 11. 2006 nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 1725/13 ze dne 11. 10. 2013, dostupné na http://nalus.usoud.cz) domovní svoboda svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jehož individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec, je nutno respektovat a důsledně chránit; zcela právem proto spadá pod ochranu ústavní, neboť - posuzováno jen z poněkud jiného hlediska - jde o výraz úcty k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 Ústavy České republiky).
10. Jestliže ústavní pořádek České republiky připouští průlom této ochrany, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných (srov. článek 12 odst. 3 Listiny); sem spadá zajisté i nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky v obydlí (a jiných prostorách) pachatele nebo důvodně podezřelého (§82 a násl. trestního řádu) je však třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje přísnější interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti, zejména z hlediska její proporcionality. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, jaké náležitosti musí splňovat příkaz soudu k jejímu provedení a vlastní průběh prohlídky, aby uvedené podmínky byly splněny.
11. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a řízení, které na jejich základě bylo provedeno, a dospěl k následujícím závěrům.
12. V rozhodnutích je velmi podrobně a srozumitelně popsána trestná činnost (zapojení jednotlivých společností, obviněných a podezřelých), pro kterou jsou podezřelí trestně stíháni, a je tak patrné, z jakých okolností obecný soud vycházel. Místo provedení prohlídky kanceláře stěžovatelky bylo přesně specifikováno i s uvedením vlastnického vztahu. V příkazu k prohlídce je dále spolu s odůvodněním uvedeno, že se jedná o úkon neodkladný a neopakovatelný (což je odůvodněno také v protokolu o provedení prohlídky). Je dáno důvodné podezření, že se v místě prohlídky nachází věci k trestné činnosti sloužící či z trestné činnosti pocházející a tyto jsou rovněž v příkazu v rámci dostatečných kategorií specifikovány. Účel domovní prohlídky je tak také patrný.
13. Z napadených příkazů k prohlídce je zřejmé, že obecný soud zkoumal, zda jsou pro nařízení prohlídek splněny nezbytné předpoklady a své rozhodovací důvody dostatečně a zřetelně vyložil.
14. Orgán Policie ČR vykonával pod sp. zn. KRPZ-32044/TČ-2013-150081-BOT prověřování podezření ze spáchání trestního činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle ustanovení §248 odst. 1 písm. h) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník v aktuálním znění (dále jen "trestní zákoník"), kterého se měli dopustit "podezřelí" v rámci podnikání obchodních společností Subirana, s.r.o. v likvidaci (původně 3VH Plastics, s.r.o.), BSL Industrie a.s., 3V & H, s.r.o. a VH Konstrukce, s.r.o., když údajně měli neoprávněně využívat informace o technologii výroby poplastovaného plechu zn. Viplanyl a o recepturách plastisolů určených k jejich výrobě, jakož i další informace chráněné jako obchodní tajemství obchodní společnosti D PLAST a.s. při výrobě vlastních obdobných výrobků, čímž pro sebe, resp. zúčastněné obchodní společnosti získali majetkový prospěch. Současně příslušný policejní orgán prověřoval související podezření ze spáchání trestního činu poškození věřitele dle ustanovení §222 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, ke kterému mělo dojít odstraněním zařízení na výrobu poplastovaných plechů a jiného majetku z majetku společnosti Subirana, s.r.o. v likvidaci, a tím ke zmaření upokojení věřitele - společnosti D PLAST a.s. Toto trestní řízení je součástí řetězce dalších trestních řízení sp. zn. policejního orgánu KRPZ-79504-3/TČ-2012-150081-RIE, KRPZ-8789/TČ-2011-150081-BOT jejichž předmětem šetření byla podnikatelská činnost výše uvedených právnických osob, která byla zahájena z podnětu konkurenčního podnikatelského subjektu, tj. společnosti D PLAST a.s.
15. Ve vztahu k námitkám stěžovatelky, obsaženým v ústavní stížnosti stran neodůvodněnosti a bezodkladnosti rozhodnutí, když je s odkazem na ustanovení §83a odst. 1 trestního řádu nařizována prohlídka, jsou prověřované osoby označeny jako podezřelé, přestože se v tomto postavení nenacházejí. Toto tvrzení však není nijak způsobilé zasáhnout do práv stěžovatelky, která je právnickou osobou. Soudci Okresního soudu ve Zlíně konstatovali, že k řádnému objasnění případné trestné činnosti je nezbytné zajistit účetnictví stěžovatelky, když výzva k vydání věci §79 odst. 1 trestního řádu byla neúčinná. Státní zástupce navrhl vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků podle ustanovení §83a trestního řádu a také z protokolu o provedení prohlídky vyplývá, že se jednalo o prohlídku jiných prostor a pozemků. Pokud jde o námitku stěžovatelky, že ze strany orgánů činných v trestním řízení nedošlo k pokusu zajistit věci jiným způsobem než prohlídkou, jedná se o nedůvodné tvrzení.
16. Dalším nedostatkem napadeného rozhodnutí, na který stěžovatelka v ústavní stížnosti upozorňuje, je skutečnost, že jediným podkladem pro toto rozhodnutí bylo trestní oznámení, které nebylo ničím podloženo, je to jen nelogická a vyfabulovaná konstrukce údajného trestního jednání. Ani v tomto bodě ústavní stížnosti však stěžovatelce nemůže dát Ústavní soud za pravdu. Jak již bylo uvedeno výše, trestná činnost, pro kterou je stěžovatelka stíhána, je v rozhodnutí podrobně a srozumitelně popsána, kdy jsou zmíněny konkrétní důkazní prostředky, jež podezření z trestné činnosti dokládají. Tvrzení stěžovatelky o ničím nepodloženém trestním oznámení coby jediném podkladu k nařízení prohlídky, tedy také neobstojí.
17. Stěžovatelka dále namítala, že z příkazu k prohlídce či odůvodnění nejsou patrné souvislosti a soud neměl k vydání žádný důvod a další uvedené námitky nemají ústavně právní relevanci. Ústavní soud uvádí, že názor stěžovatelky nesdílí, vzhledem k tomu, že z příkazu k provedení prohlídek vyplývá, že tato byla provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon ve smyslu §160 odst. 4 trestního řádu, neboť provedení prohlídky může být podkladem pro zahájení trestního stíhání dalších osob, které se mohou podílet na spáchání zločinu porušování předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle ustanovení §248 odst. 1 písm. h) a trestného činu poškození věřitele dle ustanovení §222 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.
18. Ústavní soud tedy neshledal, že by postupem obecného soudu a napadenými rozhodnutími došlo ke stěžovatelkou tvrzenému porušení práva. Pouze na okraj Ústavní soud poznamenává, že právní závěry rozhodnutí Ústavního soudu, které měla stěžovatelka zřejmě na mysli, vycházejí ze zcela rozdílné procesní situace.
19. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení. S ohledem na výše rozvedené důvody a vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti nebylo třeba zabývat se souvisejícími návrhy, neboť tyto návrhy mají pouze akcesorickou povahu, a proto sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2014
Vlasta Formánková v. r.
předsedkyně senátu