ECLI:CZ:US:2014:4.US.2880.14.1
sp. zn. IV. ÚS 2880/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Tibora Čižmarika, zastoupeného Mgr. Vladimírem Trnavským, Ph.D., advokátem se sídlem Masarykovo nám. 6/5, 733 01 Karviná, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2014 č. j. 66 Co 916/2013-93, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Projednávanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jeho práv garantovaných čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu, byla usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 3. 2010 nařízena proti stěžovateli exekuce. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, které tentýž soud usnesením ze dne 12. 9. 2013 odmítl jako opožděné. Krajský soud v Ostravě ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatel následně podal ústavní stížnost, v níž uvádí, že dne 16. 2. 2006 nahlásil Okresnímu soudu v Karviné adresu pro doručování ve Velké Británii pro případy všech písemností, které by mu případně v budoucnu byly ze strany soudu doručovány. Usnesení o zahájení exekuce mu však přesto bylo doručeno na adresu v České republice, kde se již několik let nezdržuje, přičemž od doručení na tuto adresu pak soudy posuzovaly lhůtu k podání odvolání. Stěžovatel je toho názoru, že pokud soudu uvedl adresu pro doručování, na níž se trvale zdržuje, je jeho povinností doručovat právě na tuto adresu.
Podle stěžovatele je při doručování zapotřebí šetřit jeho podstatu a smysl, čímž je vyrozumění účastníka o úkonu soudu. Jestliže soud či exekutor ví, na jakém místě se účastník fakticky zdržuje, a přesto mu na toto místo nedoručují, byť jej účastník označil za adresu pro doručování, jednají v rozporu se smyslem a účelem institutu doručování, a zasahují tak do práva daného účastníka na spravedlivý proces.
Ústavní stížnost byla zaslána účastníkům řízení k vyjádření. Krajský soud v Ostravě navrhl odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost, jelikož stěžovatel nevyčerpal žalobu pro zmatečnost. V této souvislosti odkázal na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. 12. 2008. V případě, že by ústavní stížnost byla posouzena jako přípustná, nad rámec odůvodnění napadeného usnesení soud uvedl, že stěžovatel nebyl úspěšný ani v případě opožděného odvolání proti usnesení soudního exekutora o ceně nemovitostí, dražební vyhlášce a usnesení o udělení příklepu. Krajský soud konečně konstatoval, že stěžovatel věděl o existenci exekučního řízení, o čemž svědčí jeho email ze dne 29. 4. 2011, v němž se dotazuje na další postup poté, kdy dne 27. 4. 2011 došlo v on-line dražbě k vydražení jeho podílu na objektu občanské vybavenosti.
Okresní soud v Karviné podrobně popsal průběh řízení před soudem nalézacím i odvolacím a závěrem zdůraznil, že stěžovatel sice poukazuje na nesprávnost doručování v celém průběhu exekučního řízení, nereaguje však na skutečnost, že vůči usnesení soudního exekutora č. j. 103 EX 07624/10-90 ze dne 24. 4. 2013, kterým byl zamítnut stěžovatelův návrh na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení o nařízení exekuce, zůstal stěžovatel zcela nečinný, ačkoli běžela tříměsíční odvolací lhůta. Teprve po uplynutí této lhůty bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 9. 2014 o odmítnutí odvolání stěžovatele (proti usnesení o nařízení exekuce) pro opožděnost.
V replice stěžovatel mimo jiné uvedl, že se od roku 2006 trvale zdržuje ve Velké Británii, o čemž byl Okresní soud v Karviné informován. Soudu i exekutorovi pak vyčítá, že v řízení nebylo nikterak reagováno na skutečnost, že všechny písemnosti doručované na adresu v České republice byly vráceny s poznámkou "na uvedené adrese neznámý, nemá schránku". Z emailu, na který upozorňuje krajský soud ve svém vyjádření, pak podle stěžovatele naopak vyplývá, že o exekučním řízení neměl dostatečné informace, přičemž na tento email soudní exekutor ani nijak nereagoval. Pokud jde o poznámku Okresního soudu v Karviné, pakliže nelze doručení na adresu v České republice považovat za platné, nelze hovořit o jeho neúčinnosti.
Ústavní soud se stížností nejdříve zabýval z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, přičemž došel k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita. Podle této zásady lze ústavní stížnost obvykle podat pouze tehdy, pokud byly navrhovatelem vyčerpány všechny opravné prostředky, které mu právní řád k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Mezi opravné prostředky, které je před podáním ústavní stížnosti nutno vyčerpat, patří i žaloba pro zmatečnost (viz již krajským soudem citované stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. 12. 2008, dále např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1004/14 ze dne 29. 5. 2014 či sp. zn. III. ÚS 2755/13 ze dne 22. 10. 2013 a mnoho dalších).
Zákonem č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, byl přitom změněn §229 odst. 4 občanského soudního řádu, podle jehož novelizovaného znění lze žalobou pro zmatečnost napadnout také pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost. Jelikož bylo napadené usnesení krajského soudu vydáno již po nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb. (srov. čl. II bod 6 citovaného zákona), měl stěžovatel tento opravný prostředek k dispozici, a pokud jej řádně nevyčerpal (z ústavní stížnosti nevyplývá opak), je jeho ústavní stížnost předčasná.
Pro úplnost Ústavní soud podotýká, že z ústavní stížnosti nevyplývají důvody pro postup podle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Ze všech výše uvedených důvodů se tudíž jedná o návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 2014
Milada Tomková, v. r.
soudkyně zpravodajka