ECLI:CZ:US:2014:4.US.2964.14.2
sp. zn. IV. ÚS 2964/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. L., zastoupené Mgr. Barborou Svobodovou, advokátkou se sídlem Nádražní 21, 591 01 Žďár nad Sázavou, směřující proti výrokům I písm. d), III a IV rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 27. 6. 2014 č. j. 54 Co 282/2013-1414 a výrokům V a VII rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 28. 1. 2013 č. j. 4 P 21/2012-955, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených výroků, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených výroků rozhodnutí vydaných v řízení o úpravě styku stěžovatelčina nezletilého syna s otcem.
2. Výrokem V rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (dále jen "soud prvního stupně") byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 38 000 Kč za maření styku otce s jejím nezletilým synem a výrokem VII rozsudku téhož soudu bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatelky zaplatit na znalečném státu částku přesně vyčíslenou v samostatném usnesení. Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě (dále jen "odvolací soud") rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že výrokem I písm. d) nařídil vůči stěžovatelce výkon rozhodnutí uložením pokuty ve výši 15 000 Kč, výroky III a IV rozsudku jí pak byla uložena povinnost uhradit České republice 50 % nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně a odvolacím soudem.
3. Stěžovatelka se domnívá, že napadenými výroky bylo zasaženo do jejího práva na ochranu vlastnictví zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny a práva na ochranu rodiny dle čl. 32 Listiny. Má za to, že vypracování znaleckých posudků inicioval otec nezletilého, který ve věci v konečném důsledku neměl úspěch, a měl by tudíž nést náklady za jeho zpracování v plné výši. Soudy tedy dle jejího názoru nesprávně aplikovaly a interpretovaly ustanovení §148 o. s. ř. Její druhá námitka směřuje proti uložené pokutě, když má za to, že jí vzhledem k okolnostem případu žádná pokuta uložena být neměla. Navrhuje proto, aby Ústavní soud napadené výroky zrušil, a současně navrhuje odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
4. Poté, co byl usnesením Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2964/14 ze dne 9. října 2014 z projednávání a rozhodování věci vyloučen člen rozhodujícího senátu Tomáš Lichovník, byl nahrazen postupem podle §10 odst. 3 ve spojení s §9 odst. 5 platného rozvrhu práce.
5. Po přezkumu napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Jak Ústavní soud konstatoval již nesčetněkrát, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) stojící mimo soustavu obecných soudů, nelze považovat za nějakou "superrevizní" instanci v systému všeobecného soudnictví a jeho úkolem není přezkum celkové zákonnosti či věcné správnosti vydaných rozhodnutí.
7. V projednávané věci Ústavní soud žádné pochybení obecných soudů neshledal. Výhrady stěžovatelky vůči napadeným rozhodnutím nejsou ničím jiným než pokračující polemikou s obecnými soudy, které se s uplatněnými námitkami již - z hledisek ústavního práva adekvátně - vypořádaly. Jak uložení povinnosti nahradit náklady za vypracování znaleckého posudku oběma rodičům stejným dílem, tak uložení pokuty za bránění soudem nařízeného styku otce s nezletilým (která byla k námitce stěžovatelky odvolacím soudem snížena o více než polovinu), bylo obecnými soudy řádně odůvodněno a Ústavní soud nemá jejich rozhodnutím co vytknout.
8. S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, pročež mu nezbylo, než její ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout zčásti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou. S ohledem na tento závěr nevyhověl ani návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 2014
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu