ECLI:CZ:US:2014:4.US.3053.14.1
sp. zn. IV. ÚS 3053/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Honebního společenstva Třebušín, se sídlem Litoměřice, Řepčice 24, zastoupeného JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou se sídlem Teplice, J. V. Sládka 1363/2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2014 č. j. 1 As 55/2014-47, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 4. 2014 č. j. 15 A 126/2012-86, rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 30. 7. 2012 č. j. 125280/2012-MZE-16231 a rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 24. 4. 2012 č. j. 2626/ZPZ/2011-64, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl zrušení v záhlaví označených rozhodnutí soudů a správních orgánů, a to pro tvrzené porušení jeho základních práv ve smyslu čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 20 odst. 1 a odst. 3, čl. 27 odst. 1 a odst. 3, čl. 36 odst. 1 a odst. 2 a čl. 38 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále porušení čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy.
Napadeným rozhodnutím Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, zamítl návrh stěžovatele na uznání společenstevní honitby Třebušín. Odvolání stěžovatele proti rozhodnutí krajského úřadu Ministerstvo zemědělství, odbor státní správy lesů, myslivosti a rybářství zamítlo. Žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství zamítl krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud jako nedůvodnou zamítl.
V ústavní stížnosti stěžovatel podrobně rekapituluje průběh řízení před správními orgány a soudy. Jeho námitky jsou obdobné těm, které uplatnil již ve své kasační stížnosti. Namítá, že jeho základní práva byla porušena jednak samotnou délkou řízení, které bylo zahájeno v roce 1998, tak i postupem správních orgánů. Uvádí, že při podání žádosti splňoval všechny podmínky starého zákona o myslivosti (zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti) pro uznání honitby. Během řízení však došlo k přijetí nového zákona o myslivosti (zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti), jehož přechodná ustanovení neupravují všechny okolnosti situace, v níž se stěžovatel ocitl. Stěžovatel nesouhlasí s výkladem a aplikací zákonné úpravy správními orgány především ve vztahu k právní povaze členství v honebním společenstvu a k souhlasu spoluvlastníků honebních pozemků pro vstup spoluvlastníka do honebního společenstva.
Vzhledem k tomu, že obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení je stěžovatelovi i Ústavnímu soudu znám, není třeba jej podrobně rekapitulovat.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí správních orgánů a soudů a konstatuje, že neshledal vady tvrzené stěžovatelem, které by mohly nepřípustně postihnout některé z jeho ústavně zaručených základních práv či svobod nebo by byly v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Není přitom v pravomoci Ústavního soudu přehodnocovat závěry soudů ve správním soudnictví, pokud jde o výklad podústavních norem, jestliže tyto závěry nepředstavují nepřípustný zásah do ústavně zaručených práv a svobod.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že tento soud se velmi podrobně zabýval všemi námitkami, které stěžovatel zopakoval i v ústavní stížnosti. Ústavní soud v podrobnostech odkazuje na závěry krajského i Nejvyššího správního soudu o možnosti správního orgánu opatřit si jako podklad pro své rozhodnutí "soukromoprávní dílo" - technickou zprávu společnosti MK Consult, v. o. s. Podle přesvědčení Ústavního soudu není třeba ani opakovat Nejvyšším správním soudem srozumitelně a vyčerpávajícím způsobem provedený výklad povahy členství v honebním společenstvu a jeho dopad na vyřazení některých osob z okruhu členů stěžovatele.
Nejvyšší správní soud se vyjádřil i k námitce stěžovatele týkající se značné délky správního řízení. Ztotožnil se se závěrem krajského soudu, že tato skutečnost sama o sobě nemůže způsobit nezákonnost nyní posuzovaného správního rozhodnutí. Za významnou skutečnost, která ovlivnila předmětné správní řízení a jeho délku nutno považovat, že v jeho průběhu došlo k přijetí nového zákona o myslivosti. Řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, nadto předcházelo řízení, v němž rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 25. 8. 2010 došlo k pravomocnému uznání společenstevní honitby Třebušín. Toto rozhodnutí pak bylo v přezkumném řízení zrušeno ministrem zemědělství, který věc vrátil krajskému úřadu k novému projednání a rozhodnutí. Na základě rozhodnutí ministra zemědělství pak krajský úřad vydal ústavní stížností napadené rozhodnutí, od kterého se odvíjí další napadená rozhodnutí.
Ústavní soud v projednávané věci neshledal porušení stěžovatelem vytýkaných základních práv. Stěžovatel měl možnost, a zjevně ji také využil, uplatnit ve správním řízení všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Skutečnost, že soudy svá rozhodnutí opřely o výklad a aplikaci práva, se kterým stěžovatel nesouhlasí, sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti nezakládá.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2014
JUDr. Vladimír Sládeček
předseda senátu Ústavního soudu