ECLI:CZ:US:2014:4.US.3268.14.1
sp. zn. IV. ÚS 3268/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Petry Armandové, právně zastoupené JUDr. Margit Beranovou, advokátkou se sídlem Roosveltova 8, 602 00 Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2014 č. j. 49 Co 223/2013-972 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2012 č. j. 25 P 153/98-842, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 10. 2014 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Současně navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu.
Napadeným rozsudkem Městského soudu v Brně byla stěžovatelce uložena povinnost platit na výživu jejího zletilého syna částku 5 000 Kč měsíčně, a dále povinnost zaplatit dlužné výživné ve výši 230 000 Kč. Krajský soud v Brně rozsudek soudu prvního stupně částečně potvrdil a částečně změnil ve výroku týkajícím se dlužného výživného.
Stěžovatelka má za to, že ve věci došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces, neboť se nemohla účastnit jednání soudu a reagovat tak na tvrzení protistrany či vyvíjet důkazní aktivitu. Ačkoliv totiž obecným soudům sdělila, na kterou adresu jí má být doručováno, soudy jí na tuto adresu požadovaným způsobem nedoručovaly a ona tak nebyla informována o nařízení soudního jednání.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že jí z důvodu nesprávného doručování nebylo umožněno účastnit se jednání před soudem prvního a druhého stupně.
Podle ustanovení §229 odst. 3 občanského soudního řádu může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Rozhodnutí odvolacího soudu je zmatečností postiženo nejen tehdy, jestliže k odnětí možnosti jednat před soudem došlo v průběhu odvolacího řízení, ale také tehdy, došlo-li k odnětí možnosti jednat před soudem prvního stupně, avšak odvolací soud nezjednal nápravu, což mohl učinit např. tak, že účastníku umožnil vykonat procesní práva, z nichž byl postupem soudu prvního stupě vyloučen (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., a kol.: Občanský soudní řád, Komentář, C. H. Beck, Praha, 2006, 7. vydání, s. 1200).
Právě takovou námitku uplatnila stěžovatelka v ústavní stížnosti, přičemž předtím nevyužila (mimořádného) opravného prostředku, jenž k odstranění jí tvrzené vady (nesprávnosti) napadeného rozhodnutí podle občanského soudního řádu slouží.
Je tedy zřejmé, že nejsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro meritorní projednání její ústavní stížnosti, pročež ji Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako nepřípustnou odmítl.
Pokud se stěžovatelka v ústavní stížnosti domáhala toho, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku, takový návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu, a je-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. října 2014
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj