ECLI:CZ:US:2014:4.US.3317.13.1
sp. zn. IV. ÚS 3317/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. března 2014 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou, v právní věci stěžovatele Zdenka Bilka o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 3272/2012-22 ze dne 11. 4. 2013, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 15/2011-271 ze dne 23. 3. 2011, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 43 C 570/2003 ze dne 13. 5. 2010, usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 3069/2012-223 ze dne 21. 11. 2012 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 46/2012-62 ze dne 11. 4. 2012, a dále o žádosti o zaslání všech chybějících dokumentů dle platné Směrnice EU 1393/2007 o doručování soudních písemností v EU a o žádosti o odškodnění, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 1. 11. 2013 obdržel Ústavní soud návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, jakož i zaslání všech chybějících dokumentů dle platné Směrnice EU 1393/2007 o doručování soudních písemností v EU a přiznání odškodnění ve výši 9 000 000 EUR.
Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh splňoval veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že tomu tak nebylo, neboť stěžovatel mimo jiné nerespektoval ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá fyzickým a právnickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Na existenci této vady byl stěžovatel upozorněn přípisem ze dne 12. 11. 2013, jímž mu současně byla stanovena lhůta pro její odstranění v délce 30 dnů, počínající dnem doručení výzvy. Výzva byla stěžovateli doručována dne 27. 11. 2013 na jeho adresu v Německu, nicméně zásilka se vrátila Ústavnímu soudu zpět s poznámkou "Nicht abgeholt" (nevyzvednuto).
Vzhledem k tomu, že adresát nebyl při doručování písemnosti Ústavního soudu zastižen, a protože písemnost Ústavního soudu nebylo možné odevzdat ani osobě, která by byla oprávněna ji přijmout a ani nebylo možné v místě doručování zanechat výzvu, byla písemnost po vrácení Ústavnímu soudu zde uložena a připravena k vyzvednutí v souladu s §49 odst. 2 a §50h o. s. ř. ve spojení s §63 zákona o Ústavním soudu; adresát byl o tomto úkonu zpraven formou vyvěšení výzvy na úřední desce Ústavního soudu dne 20. 1. 2014. V případě nevyzvednutí písemnosti ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, byla podle ustanovení §49 odst. 4 o. s. ř. považována za doručenou dnem 30. 1. 2014, a to i přesto, že se stěžovatel o jejím uložení nedozvěděl.
Jelikož stěžovatel ve stanovené lhůtě vytýkanou vadu neodstranil, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout dle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. března 2014
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj