ECLI:CZ:US:2014:4.US.3360.13.1
sp. zn. IV. ÚS 3360/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Ing. Ladislava Militkého, zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou, AK se sídlem Masná 8, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2013 č. j. 11 Co 513/2012-93, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 4 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí vydaného v řízení o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti.
Z napadeného rozhodnutí připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že stěžovatel se domáhal po žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti zaplacení majetkové újmy ve výši 5 913 474 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 650 000 Kč, které mu měly vzniknout v důsledku průtahů v řízení vedeném u Okresního soudu Ostrava pod sp. zn. 52 E 1698/99. Nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu byl vyloučen k samostatnému projednání z řízení vedeného pod sp. zn. 22 C 25/2005. Rozsudkem ze dne 23. 9. 2011 č. j. 22 C 1/2009-22 bylo stěžovateli přisouzeno 45 000 Kč, výrokem II. byla žaloba v části požadující zaplacení 605 000 Kč s úroky z prodlení za dobu od 30. 1. 2005 do zaplacení zamítnuta. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 3. 2012 č. j. 11 Co 581/2011-43 rozsudek obvodního soudu v zamítavém výroku II. stran částky 605 000 Kč s příslušenstvím potvrdil, v zamítavém výroku II. stran příslušenství z částky 45 000 Kč zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne 11. 9. 2012 č. j. 22 C 1/2009-72 Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit stěžovateli úroky z prodlení z částky 45 000 Kč ve výši 4 % ročně ode dne 28. 10. 2006 do zaplacení (výrok I.), žalobu v části požadující zaplacení úroků z prodlení z částky 45 000 Kč za dobu od 30. 1. 2005 do 27. 10. 2006 zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Stěžovatel se proti rozsudku odvolal a tvrdil, že soud nerozhodl o celém jeho nároku. Uvedl, že dne 27. 6. 2011 žalobu doplnil a požadoval "10,5% úrok z prodlení z částky 642 000 Kč od 27. 4. 2006 do zaplacení". Obsah tohoto doplnění učinil stěžovatel součástí svého odvolání. Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením odvolání stěžovatele do výroku I. rozsudku soudu prvního stupně odmítl jako odvolání podané osobou neoprávněnou [ustanovení §218 písm. b) o. s. ř.], neboť uvedený výrok vyzněl zcela ve prospěch stěžovatele. Ve výroku II. byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a řízení zastaveno podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť Městský soud v Praze zjistil, že o témže nároku bylo již pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 338/2006, a to jak pokud šlo o jistinu, tak i její příslušenství. K odvolací námitce stěžovatele o doplnění žaloby listinou ze dne 27. 6. 2011, jejíž odeslání prokazoval poštovním podacím archem, Městský soud v Praze uvedl, že uvedené podání není součástí spisu sp. zn. 22 C 25/2005, ani spisu sp. zn. 22 C 1/2009 a že z poštovního podacího archu nevyplývá, že zásilka předaná k poštovní přepravě dne 28. 6. 2011 obsahovala právě tvrzené podání.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že z hlediska předmětu řízení před obecnými soudy napadá ústavní stížností pouze rozhodnutí o příslušenství přiznaného ve výši 4 % z částky 45 000 Kč za dobu od 28. 10. 2006 do zaplacení. Stěžovatel připustil, že v žalobě žádal úroky z prodlení z žalované částky v této výši, avšak dne 27. 6. 2011 žalobu doplnil a změnil s tím, že požaduje úroky z prodlení ve výši 10,5 % od 27. 4. 2006 do zaplacení. Písemné doplnění žaloby zaslal Obvodnímu soudu pro Prahu 2 doporučeně dne 28. 6. 2011 z Pošty Ostrava 8 a jeho obsah učinil součástí svého odvolání. Městský soud v Praze však konstatoval, že se stěžovateli nepodařilo prokázat řádné doručení podání soudu prvního stupně a argumentaci stěžovatele neuznal, přestože stěžovatel dokládal odeslání předmětné písemnosti potvrzením České pošty o jejím odeslání. Stěžovatel vytkl Městskému soudu v Praze, že otázku, zda došlo k rozšíření žaloby listinou ze dne 27. 6. 2011, vyřešil ústavně nesouladným způsobem, v jehož důsledku nebylo rozhodnuto o celém nároku stěžovatele.
Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mimo jiné i to, zda je přípustná.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle ustanovení §75 odst. 1 téhož zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3).
Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný, tak i mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), stejně jako jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítaného nedostatku, resp. vady řízení či vady rozhodnutí. Ustanovení §75 odst. 1 přitom nerozlišuje mezi řádnými, mimořádnými opravnými prostředky či jinými procesními prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat příslušný procesní prostředek, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena.
Pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti směřující podle výslovného vyjádření stěžovatele do výroku I. napadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze je relevantní ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř., podle kterého může účastník řízení napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Důvodem zmatečnosti je soudem konstatovaný nedostatek objektivní přípustnosti odvolání; usnesení, jímž je podle §218 písm. b) o. s. ř. odvolání odmítnuto, je možné napadnout žalobou pro zmatečnost, která je v občanském soudním řádu koncipována jako mimořádný opravný prostředek.
Za účelem ověření stěžovatelova tvrzení o ústavně nesouladném postupu Městského soudu v Praze v reakci na odvolací námitku týkající se tvrzení o rozšíření žaloby podáním ze dne 27. 6. 2011, jakož i tvrzení, že nebylo rozhodnuto o celém stěžovatelově nároku, si Ústavní soud vyžádal vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 2 a spisy sp. zn. 22 C 25/2005, sp. zn. 22 C 338/2006 a sp. zn. 22 C 1/2009. Z jejich obsahu zjistil, že o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu průtahy ve shora označeném exekučním řízení rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 2 a Městský soud v Praze na základě jedné (původní) žaloby) ve dvou řízeních. V řízení vedeném pod sp. zn. 22 C 338/2006 bylo stěžovateli přiznáno z žalovaných 650 000 Kč nejprve 8 000 Kč a co do částky 642 000 Kč se 4% úrokem z prodlení byla žaloba zamítnuta. Následně bylo toto zamítavé rozhodnutí v odvolacím řízení změněno a stěžovateli bylo přiznáno dalších 22 000 Kč s tím, že žaloba byla zamítnuta co do částky 320 000 Kč (v rozsahu omezeném odvoláním)(*pozn. č.1). Řízení bylo pravomocně ukončeno dnem 4. 12. 2009, přičemž exekuční řízení vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 52 E 1698/99 stále pokračovalo. K jeho pravomocnému ukončení došlo až v říjnu 2010. Celková délka řízení byla hodnocena v řízení vedeném pod sp. zn. 22 C 1/2009, z něhož vzešlo ústavní stížností napadené rozhodnutí.
Po prostudování rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze vydaných v řízeních vedených u soudu prvního stupně pod sp. zn. 22 C 338/2006 a sp. zn. 22 C 1/2009 dospěl Ústavní soud k závěru o nepřípadnosti stěžovatelovy kritiky Městského soudu v Praze v souvislosti s přezkoumávaným výrokem I. soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodováno o výši úroků z prodlení z již pravomocně přiznaného zadostiučinění. Stěžovatel sice tvrdil, že žalobu změnil i co do výše úroků z prodlení, je však třeba vzít v úvahu, že návrh na změnu výše úroků spojil s požadavkem na přiznání částky 642 000 Kč, o kterou již v řízení vedeném pod sp. zn. 22 C 1/2009 nešlo. Částka této výše byla ve hře v řízení vedeném pod sp. zn. 22 C 338/2006, ve kterém soud o nároku na ni již pravomocně rozhodl. Jeho zamítavé rozhodnutí představovalo v řízení vedeném pod sp. zn. 22 C 1/2009 překážku věci rozhodnuté, a proto Ústavní soud nemohl Městskému soudu v Praze vytknout, že rozhodl o přiznání úroků z prodlení ve výši požadované v původní žalobě. Ostatně zmatečnostní důvod podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. dopadá i na výrok II. usnesení Městského soudu v Praze, na který, jak stěžovatel výslovně uvedl, ústavní stížností nemířil.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2014
Milada Tomková, v. r.
soudkyně zpravodajka
__________________________
*) pozn. č. 1 (zamítavý výrok soudu prvního stupně byl napaden odvoláním pouze ohledně částky 342 000 Kč)