ECLI:CZ:US:2014:4.US.3423.13.1
sp. zn. IV. ÚS 3423/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Jitky Routkové, zastoupené JUDr. Vladimírem Škrétou, advokátem se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. září 2013 sp. zn. 22 C 189/2008 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. září 2013 sp. zn. 30 C 204/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka ústavní stížností brojila proti v záhlaví označeným usnesením obecných soudů, jimiž bylo vysloveno, že zastupování stěžovatelkou jako obecnou zmocněnkyní se nepřipouští, neboť opětovně vystupuje nejen jako zástupkyně žalovaného, ale i v dalších věcech. Nesouhlas s tímto závěrem stěžovatelka odůvodnila poukazem na fakt, že je "odborně fundovanou daňovou poradkyní zapsanou v Komoře daňových poradců České republiky." Poukázala na to, že je oprávněna poskytovat právní pomoc v daňovém řízení, ale i souvisejících řízeních, proto považuje za zásah do jejího práva na výkon svého povolání a nedůvodnou diskriminaci.
Ustanovení §27 o. s. ř. má zabránit zneužití institutu obecných zmocněnců k soustavné výdělečné činnosti v oblasti poskytování právní pomoci. Stěžovatelka uvedla, že zastupuje jako fundovaná poradkyně a za zastupování před soudem nebere žádnou odměnu. Napadenými rozhodnutími došlo k porušení základních lidských práv stěžovatelky a jejích klientů, jež si přáli, aby je zastupovala právě stěžovatelka; konkrétně se jedná o práva upravená v preambuli Ústavy a čl. 26 Listiny základních práv a svobod, čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále se stěžovatelka věnuje interpretaci §27 o. s. ř., poukazuje na zkušenosti se zastupováním advokáty a rovněž na okolnosti případu, v němž jako obecná zmocněnkyně vystupovala proti České republice - Ministerstvu financí. Nezařazení daňového poradce mezi zástupce uvedené v §25, §25a, §25b o. s. ř. nelze považovat za legitimní cíl, ale za opomenutí zákonodárce, neboť nereflektoval na změnu právní úpravy (profese vznikla až v roce 1993).
Z přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že obecný soud usnesením ze dne 2. 9. 2013 (22 C 189/2008-100) nepřipustil zastupování žalobců Radka Poláka a Jany Polákové obecnou zmocněnkyní proti České republice - Ministerstvu financí o náhradu škody 234 788 Kč s přísl. Dále obecný soud usnesením ze dne 9. 9. 2013 (30 C 204/2012-19) nepřipustil zastupování žalobce F plus H s.r.o. ve věci proti České republice - Ministerstvu financí o zaplacení 600 000 Kč. V odůvodnění konstatoval, že soudu je z úřední činnosti známo, že obecná zmocněnkyně vystupuje opětovně jako zástupkyně v různých věcech (jež v odůvodnění uvedl) a různých účastníků, což §27 odst. 1 o. s. ř. nedovoluje. Žalobci mají možnost zvolit si zástupcem pro toto řízení advokáta nebo jinou fyzickou osobu, která je způsobilá k řádnému zastupování. Dále soud v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že stěžovatelka zastupuje bezpochyby opětovně a nelze vyloučit, že i v dalších soudních sporech, o kterých soud z úřední činnosti nemá informace, a rozhodl tak, že její zastoupení nepřipouští.
Ústavní soud obdobnou problematiku řešil kupř. již v usnesení ze dne 12. 4. 2005 sp. zn. II. ÚS 143/05 a nevidí jediný důvod, proč se od závěrů v tomto usnesení uvedených odchylovat. V uvedeném usnesení připomněl, že dle §72 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Je zřejmé, že navrhovatelka nebyla účastnicí řízení před obecnými soudy, v němž byla vydána usnesení, s jejichž výroky nesouhlasí. V řízení byla pouze zmocněna účastníky řízení, aby je zastupovala jako obecná zmocněnkyně, což oba soudy nepřipustily. Navrhovatelka tedy není, jak plyne z citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu, osobou oprávněnou podat ústavní stížnost; ostatně z žádného z citovaných předpisů nebo úmluv týkajících se základních práv a svobod nevyplývá ani v nejmenším základní právo být obecným zmocněncem. Osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti by v této věci mohl být pouze účastník řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, tj. v tomto konkrétním případě žalobci, kteří udělili stěžovatelce zmocnění k zastupování, ovšem jen za předpokladu, že by ústavní stížnost splňovala všechny náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.
S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 6. ledna 2014
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj