ECLI:CZ:US:2014:4.US.646.12.1
sp. zn. IV. ÚS 646/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. června 2014 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické v právní věci stěžovatelky BRNO TRUST, a. s., se sídlem Veselá 169/24, Brno, zastoupené JUDr. Jánem Čarnogurským, advokátem se sídlem Dostojevského rad 1, Bratislava, Slovenská republika, se zmocněncem pro doručování JUDr. Jiřím Bönischem, Ječná 29a, Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 665/2010-335 ze dne 26. 10. 2011 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 20 Co 876/2008, 20 Co 877/2008-128 ze dne 25. 9. 2009, usnesení Městského soudu v Brně č. j. 96 Nc 3139/2008-37 ze dne 21. 7. 2008 a usnesení Městského soudu v Brně č. j. 96 Nc 3139/2008-7 ze dne 26. 5. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 24. 2. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.
Z obsahu ústavní stížnosti a ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 96 Nc 3139/2008 (dále jen "městský soud") Ústavní soud zjistil, že usnesením městského soudu 96 Nc 3139/2008-7 ze dne 26. 5. 2008 byla nařízena exekuce na majetek stěžovatelky podle vykonatelných rozhodnutí Slovenské republiky Krajského soudu v Bratislavě č. j. 38 Cb 83/01-286 ze dne 7. 12. 2004 a č. j. 38 Cb 83/01-299 ze dne 18. 1. 2005 ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu Slovenské republiky sp. zn. 2 Obo 259/2007 ve znění doplňujícího rozsudku Nejvyššího soudu Slovenské republiky sp. zn. 2 Obo 259/2007 ze dne 16. 4. 2008 k uspokojení pohledávky oprávněného, Slovenský vodohospodársky podnik, š. p., ve výši 142.583.757,60 Sk, úroku ve výši 92.455.069,30 Sk a nákladů předcházejícího řízení ve výši 600.000,- Sk. Usnesením městského soudu č. j. 96 Nc 3139/2008-37 ze dne 21. 7. 2008 byla výše zmíněná rozhodnutí Krajského soudu v Bratislavě a Nejvyššího soudu Slovenské republiky prohlášena za vykonatelná na území České republiky. Stěžovatelka podala proti oběma rozhodnutím městského soudu odvolání, nicméně Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") je usnesením č. j. 20 Co 876/2008, 20 Co 877/2008-128 ze dne 25. 9. 2009 jako věcně správná potvrdil. Dovolání stěžovatelky proti rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší soud usnesením č. j. 20 Cdo 665/2010-335 ze dne 26. 10. 2011 odmítl.
Stěžovatelka napadla předmětná rozhodnutí městského, krajského a Nejvyššího soudu ústavní stížností, v níž namítala, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, že jí byla odňata možnost jednat před soudem, že rozhodnutí o uznání vykonatelnosti bylo vydáno v rozporu s komunitárním právem, že exekuční titul nebyl vykonatelný a že návrh na nařízení exekuce byl podán neoprávněnou osobou. Tím mělo dojít k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 47 Charty základních práv a svobod. Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud rozhodl, jak výše uvedeno, tzn., aby napadená rozhodnutí obecných soudů svým nálezem zrušil.
II.
Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala i veškeré další formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k jejímu projednání.
Ze spisu městského soudu sp. zn. 96 Nc 3139/2008 vyplynulo, že tento soud usnesením č. j. 96 Nc 3139/2008-770 ze dne 9. 1. 2013 exekuci zastavil, neboť exekuční titul byl zrušen usnesením Nejvyššího soudu Slovenské republiky sp. zn. 10bo/41/2012 ze dne 24. 10. 2012 [§268 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů]. Usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci dne 31. 1. 2013.
Za současné situace, kdy exekuční řízení bylo zastaveno a ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů již nemají žádné negativní dopady do právní sféry stěžovatelky, se stává rozhodování Ústavního soudu čistě akademickým. K takovému (akademickému) výroku přistupuje Ústavní soud toliko výjimečně, v případě mimořádně intenzivního zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele. Je tomu tak např. u vazebních rozhodnutí, která Ústavní soud přezkoumává i poté, co byl obviněný propuštěn z vazby na svobodu. O takovou situaci se v případě stěžovatelky nejednalo, Ústavní soud proto její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. června 2014
Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu