ECLI:CZ:US:2014:4.US.684.14.1
sp. zn. IV. ÚS 684/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu Pavla Černoty, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013 sp. zn. 1 As 116/2013, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 20. 2. 2014 se navrhovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení práva na spravedlivý proces.
Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V tomto směru zjistil, že navrhovatel podal ústavní stížnost v rozporu s §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Z evidence podaných ústavních stížností je zřejmé, že od roku 2007 došlo Ústavnímu soudu přes čtyři sta podání navrhovatele, z nichž většina trpěla stejnými vadami. K jejich odstraňování byl navrhovatel mnohokrát vyzýván s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem) i o případných následcích neodstranění vytčených vad.
Jak již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech navrhovatele, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích.
Za dané situace, kdy se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým, Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Ústavní soud musí navíc dodat, že z obsahu ústavní stížnosti a z elektronické informace o řízení vedeném u Nejvyššího správního soudu zjistil, že od doručení napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu navrhovateli dne 20. 12. 2013 do svěření ústavní stížnosti poštovní přepravě dne 19. 2. 2014 uplynula doba delší, než připouští §72 odst. 3 zákona Ústavním soudu; podle tohoto ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Zmeškání zákonné lhůty nelze prominout. Ústavnímu soudu by proto nezbylo (v případě, že by nenastaly důvody pro odmítnutí návrhu uvedené výše) než návrh navrhovatele odmítnout z důvodu jeho podání po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu [srov. §43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. března 2014
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj