ECLI:CZ:US:2014:4.US.793.14.1
sp. zn. IV. ÚS 793/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, ve věci stěžovatelky Dr. Johanny Kammerlander, právně zastoupené advokátem JUDr. Romanem Heydukem, Jaselská 27, Brno, proti rozhodnutí Okresního soudu v Semilech ze dne 6. 1. 2014 sp. zn. 8 C 459/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 3. 3. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného usnesení.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Právní předchůdce žalobkyně podal v roce 2004 žalobu k Okresnímu soudu v Semilech, a to ve věci přezkoumání správního rozhodnutí. Okresní soud v Semilech uložil žalobkyni povinnost specifikovat žalobu s poučením, že pokud takto neučiní, je možno žalobu odmítnout. Do tohoto usnesení není možno podat opravný prostředek. Dále soud prvního stupně uvědomil žalobkyni, že řízení je přerušeno ve vztahu k 16. žalovanému, a to s účinkem ke dni 15. 10. 2012.
Stěžovatel ve svém návrhu pranýřuje procesní postup obecného soudu při rozhodování v restituční věci, přičemž poukazuje na skutečnost, že ve věci již dvakrát rozhodoval odvolací soud, nicméně tento nikdy nedospěl k závěru, že by žalobní petit byl neurčitý - k tomuto dospěl až Okresní soud v Semilech po 10 letech od podání žaloby. Stěžovatelka rovněž snáší argumenty proti přerušení řízení, které považuje s ohledem na procesní postup obecných soudů za nestandardní.
Závěrem svého návrhu stěžovatelka rovněž poukazuje na průtahy v řízení, neboť její právní předchůdci uplatnili restituční nároky před 22 lety a do dnešního dne se nedobrali jakéhokoliv výsledku. Podle stěžovatelky je i doba 10 let, kdy řízení probíhalo před okresním soudem, neúměrná.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již v minulosti dovodil, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena jen tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů, je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody.
V předmětném případě je třeba připomenout, že Ústavní soud vychází ve své činnosti především ze zásady minimalizace zásahu do činnosti obecných soudů, jejichž rozhodnutí z ústavněprávního hlediska přezkoumává pouze a jedině v případech, kdy jsou tyto věci již pravomocně skončeny. Usnesení okresního soudu o přerušení řízení ve vztahu k 16. žalovanému je rozhodnutím toliko procesní povahy, z toho tudíž plyne, že práva a povinnosti účastnice jí s konečnou platností nemohou být dotčena. Je sice pravdou, že Ústavní soud v minulosti již přistoupil i k přezkumu procesních rozhodnutí, nicméně vždy se jednalo o taková rozhodnutí, která se intenzivně a zpravidla neměnně dotýkala práv stěžovatele. V okamžiku, kdy pominou důvody pro přerušení řízení, bude se muset obecný soud vypořádat se všemi jeho procesními důsledky. Za závažnější považuje Ústavní soud argumentaci stěžovatelky stran tvrzených průtahů v řízení, nicméně nelze přehlédnout, že ve věci nebyly využity opravné prostředky, které dává právní řád účastníkům řízení k dispozici právě za účelem odstranění průtahů v řízení. Z toho důvodu se Ústavní soud tvrzenými průtahy dále nezabýval.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 12. března 2014
Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu