ECLI:CZ:US:2014:4.US.85.14.1
sp. zn. IV. ÚS 85/14
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Vlasty Formánkové a Tomáše Lichovníka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti J. O., t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, právně zastoupeného Mgr. Mariannou Grinčovou, advokátkou se sídlem Advokátní kanceláře Janík & spol. Příbram, Dlouhá 141, směřující proti usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. srpna 2013, č.j. 1 Nt 2570/2013-44, a Krajského soudu v Praze ze dne 25. září 2013, č.j. 9 To 363/2013-53, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla narušena zásada ne bis in idem, zaručená v čl. 40 odstavci 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Výše uvedeným usnesením Okresního soudu v Příbrami byla zamítnuta žádost stěžovatele o přeřazení do věznice s mírnějším režimem. Následnou stížnost stěžovatele Krajský soud v Praze napadeným usnesením zamítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že jeho žádosti nebylo vyhověno, přičemž soud opřel své rozhodnutí o fakt, že stěžovatel byl odsouzen pro loupežné přepadení se zbraní, kterého se dopustil, přestože byl za stejnou činnost již dříve odsouzen, což však nevedlo k jeho polepšení, respektive k odrazení od páchání trestné činnosti. Namítl, že jeho přeřazení doporučila vězeňská komise, neboť byl opakovaně kázeňsky odměněn a nebyl kázeňsky trestán. I oba soudy se shodly, že stěžovatel splnil zákonnou podmínku délky dosud vykonaného trestu. Nedospěly však k přesvědčení, že chování stěžovatele odůvodňuje závěr, že přeřazením dojde k nápravě, a to vzhledem k jeho trestní minulosti. Stěžovatel má za to, že soudy měly vycházet z aktuálního stavu a nikoliv z dřívějších okolností. Proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisu Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 1 Nt 2570/2013, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.
Rozhodování o přeřazení je řízení, v jehož rámci se s ohledem na okolnosti případu konkrétního odsouzeného příslušný soud zabývá otázkou, zda chování žadatele umožnuje takové zmírnění uloženého trestu. Tedy zda jsou naplněny podmínky dané jednak nezbytnou dobou a rovněž chováním žadatele. V žádném případě se však nejedná o automatické rozhodování založené pouze na plynutí času a existenci určitých podmínek. Naplnění zákonných předpokladů je podmínkou nezbytnou, nikoliv však jedinou. Proto je tato činnost svěřena právě soudu, aby v příslušném řízení, s jistým odstupem času, posoudil, zda jednání obviněného se natolik změnilo, že je možné trest zmírnit, případně zda změna není doposud dostatečná. Zohlednění předchozího jednání tedy není znovu posuzováním již uložených a odpykaných trestů, ale je zvážením, zda i přes předchozí chování je možno učinit závěr o efektivitě doposud vykonaného trestu a v důsledku toho o možnosti jeho následného zmírnění přeřazením do mírnějšího typu věznice.
Stěžovatel v tomto doposud neobstál, a to nikoliv proto, že jeho přechozí tresty jsou znovu hodnoceny, ale proto, že jeho současné chování nepředstavuje, ve srovnání s přechozím rozhodováním, při němž mu byl uložen právě vykonávaný trest, natolik pozitivní změnu chování, aby mohlo dojít i ke změně trestu.
Z napadených rozhodnutí, jakož i ze spisu nalézacího soudu je patrné, že obecné soudy se věcí řádně a dostatečně zabývaly a dospěly k jednoznačnému závěru. Ten může být stěžovateli sice nepříjemný, avšak není způsobilý zkrátit stěžovatele v jeho zaručených právech.
Podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2014
Vladimír Sládeček v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu