ECLI:CZ:US:2014:4.US.966.14.1
sp. zn. IV. ÚS 966/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Marka Nauče, zastoupeného JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem Liberec, Měsíčná 256/2, proti níže specifikovanému zásahu orgánů Policie České republiky a Okresního státního zastupitelství v Liberci, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zakázal Policii České republiky a Okresnímu státnímu zastupitelství v Liberci pokračovat v porušování jeho základních práv spočívajícím v trvajícím zadržování osobního automobilu Škoda Octavia 1Z, registrační značky X, rok výroby 2007, který stěžovatel dne 24. 5. 2014 vydal na výzvu Policie České republiky, konkrétně Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, podle §78 trestního řádu, a aby Policii České republiky přikázal obnovit původní stav tím, že vydá tento osobní automobil.
Podle stěžovatele došlo uvedeným postupem k porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že poté, co výše uvedený automobil nejprve dne 7. března 2013 dobrovolně vydal na výzvu policejního orgánu, která byla odůvodněna potřebou provedení metalografické zkoušky, a ten mu byl na základě usnesení Policie České republiky, územní pracoviště Rumburk dne 16. 3. 2013 vrácen, vydal automobil opětovně dne 24. 5. 2013 na výzvu Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, odůvodněné tentokrát potřebou nedestruktivní expertízy ohledně nesrovnalostí s autorádiem s navigací Columbus. Toto autorádio, které se nacházelo v předmětném automobilu, bylo následně vydáno jiné osobě, údajnému vlastníkovi.
Opakovaným žádostem stěžovatele o vrácení uvedeného osobního automobilu nebylo vyhověno, státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci na základě žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu neshledal v tomto postupu žádnou nezákonnost. Na opětovnou žádost stěžovatele státní zástupce již nereagoval, takže se stěžovatel obrátil na Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočku v Liberci se svým podnětem k přezkumu postupu okresního státního zástupce, přičemž ke dni podání stížnosti nebyl stěžovatel vyrozuměn o výsledku tohoto přezkumu.
Stěžovatel má za to, že v současné době již neexistují žádné zákonné důvody pro další zadržování předmětného automobilu. Poukazuje na skutečnost, že policejní orgán zadržuje automobil déle než rok a odmítá jej stěžovateli vrátit a že automobil je skladován v nepříznivých povětrnostních podmínkách, není o něj odpovídajícím způsobem pečováno a může tak dojít ke vzniku škody.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud se nicméně stručně vyjádří alespoň ke stěžejním námitkám.
Ústavní soud musí předně připomenout, že ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůraznil, že ingerenci do postupu a rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve stadiu přípravného řízení považuje, s výjimkou zcela mimořádné situace, za nepřípustnou, případně za nežádoucí (viz např. rozhodnutí ve věci sp. zn. I. ÚS 486/01, IV. ÚS 213/03, IV. ÚS 262/03, III. ÚS 805/06, I. ÚS 1511/08 aj.). Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je nutno v těchto souvislostech vykládat přísně restriktivním způsobem. Ingerenci Ústavního soudu do postupu orgánů činných v trestním řízení lze akceptovat pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení trestního řádu, kdy tento postup zcela vybočuje z ústavního a zákonného procesně právního rámce a kdy tyto vady nelze v rámci soustavy orgánů činných v trestním řízení, zejména trestních soudů, v dalších stadiích řízení již nikterak odstranit. K takové mimořádné situaci však ve věci stěžovatele nedošlo.
Institut vydání (a případně též odnětí) věci představuje legitimní omezení vlastnického práva ve prospěch veřejného zájmu, kterým je v případě všech zajišťovacích institutů kromě zájmu na náležitém zjištění trestných činů i zájem na spravedlivém potrestání pachatelů a snaha v co nejvyšší míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností. Je však toliko dočasným zajišťovacím opatřením, jež má předejít zmaření účelu trestního řízení. Je proto nutné, aby orgány činné v trestním řízení respektovaly princip proporcionality, a tudíž aby odnětí věci trvalo jen po dobu, jež je nezbytně nutná pro účely trestního řízení (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2970/09).
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že v souvislosti s policii vydaným motorovým vozidlem nebyl z ničeho obviněn. Toto tvrzení se však nezakládá na pravdě. Jak bylo zjištěno z vyjádření Okresního státního zastupitelství v Liberci, které si Ústavní soud vyžádal, stěžovatel je od roku 2013 stíhán pro celou řadu trestných činů, mj. pak pro pojistné podvody podle §210 odst. 2, 4 trestního zákoníku, kterých se měl dopustit také tím, že předstíral odcizení, resp. poškození výše uvedeného osobního automobilu. Z tohoto důvodu může trestní řízení vedené proti stěžovateli vést také tomu, že automobil bude předmětem trestu propadnutí věci podle §70 odst. 1 trestního zákoníku.
Z vyjádření Okresního státního zastupitelství v Liberci dále vyplynulo, že v předmětném vozidle byly instalovány autosedačky, které původně byly v jiném, odcizeném automobilu náležejícím jiné osobě a uplatňuje vůči nim vlastnické právo Česká podnikatelská pojišťovna, a. s. Z tohoto důvodu byl výše identifikovaný osobní automobil usnesením policejního orgánu z 30. 5. 2014 č. j. KRLP-46513-333/TČ-2013-180572 uložen podle §80 odst. 1 věta třetí trestního řádu do úschovy Okresního soudu v Liberci.
Na základě těchto skutečností se Ústavní soud nemůže ztotožnit s názorem stěžovatele, že v současné době neexistuje žádný důvod pro další zadržování jím vydané věci, tj. osobního automobilu. Jak možnost uložení trestu propadnutí věci, tak i možné vlastnické nároky jiného subjektu jsou legitimním důvodem pro omezení vlastnického práva. Jestliže navíc policejní orgán již rozhodl podle §80 odst. 1 trestního řádu, konkrétně o uložení automobilu do úschovy, má stěžovatel možnost podat proti tomuto rozhodnutí stížnost, jak vyplývá z ustanovení §80 odst. 3 a §142 odst. 1 trestního řádu.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. července 2014
JUDr. Vladimír Sládeček
předseda senátu Ústavního soudu