Rozhodnutí Ústavního soudu
ze dne 05.11.2014, sp. zn. Pl. ÚS 27/13 [ usnesení / SLÁDEČEK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2014:Pl.US.27.13.2
sp. zn. Pl. ÚS 27/13UsneseníPlénum Ústavního soudu ve složení předseda Pavel Rychetský, soudci Ludvík David, Jaroslav Fenyk, Jan Filip, Vlasta Formánková, Vladimír Kůrka, Tomáš Lichovník, Jan Musil, Vladimír Sládeček (soudce zpravodaj), Radovan Suchánek, Kateřina Šimáčková, Milada Tomková a Jiří Zemánek rozhodlo o ústavní stížnosti Jiřího Královce a Markéty Královcové, zastoupených Mgr. Davidem Strupkem, advokátem, se sídlem Jungmannova 31, Praha 521, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2013 sp. zn. Vol 42/2013, za účasti Nejvyššího správního soudu, takto:Ústavní stížnost se odmítá.Odůvodnění:I.1. Ve včas podané ústavní stížnosti, která splňuje náležitosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stěžovatelé napadli v záhlaví označené usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým byl zamítnut jejich návrh na vyslovení neplatnosti volby prezidenta republiky podle §90 odst. 5soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s.") a §66 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky). Stěžovatelé jsou toho názoru, že napadeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu došlo k porušení ustanovení čl. 1 a čl. 2 odst. 1Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 36Listiny základních práv a svobod.2. Nejvyšší správní soud v uvedeném usnesení rozhodl, že výroky užité v prezidentské volební kampani kandidátem Milošem Zemanem a jeho týmem nebyly schopny svou intenzitou ovlivnit výsledky voleb, i když mnohé z nich by mohly být pokládány za dehonestující a některé i za nezákonné. Podle Nejvyššího správního soudu je k vyslovení neplatnosti voleb nutné, aby výrok užitý v kampani představoval nezákonný zásah do volebního procesu, dále aby existovala souvislost mezi touto nezákonností a výsledkem voleb a zejména aby nezákonnost založená daným výrokem dosáhla takové intenzity, aby bylo možno se důvodně domnívat, že pokud by k inkriminovanému jednání nedošlo, kandidát by nebyl zřejmě vůbec zvolen. Podle názoru Nejvyššího správního soudu nebyly výroky kandidáta na prezidenta republiky a jeho týmu v daném případě způsobilé zasáhnout do voleb takovým způsobem, aby zásadně ovlivnily rozdíl ve výsledném zisku hlasů mezi oběma kandidáty, který činil zhruba 500 000 hlasů. 3. Stěžovatelé se naopak domnívají, že především došlo k porušení čl. 2 odst. 1Ústavy nečestností a nepoctivostí při volbách prezidenta republiky. Odkázali přitom na nález sp. zn. Pl. ÚS 73/04 ze dne 26. 1. 2005 v kauze senátora Nádvorníka. V ústavní stížnosti zejména uvedli, že Nejvyšší správní soud podle jejich názoru nehodnotil protiprávní výroky směřující proti Karlu Schwarzenbergovi řádně a ve vzájemných souvislostech. Nevzal prý v úvahu, že i více slabších protiprávních výroků mohlo dosáhnout zásadní intenzity nezákonnosti, která je pro vyslovení neplatnosti voleb potřeba. Tím podle stěžovatelů vznikla nerovnost stran, když se jedna strana musela neustále zabývat vyvracením zkreslených, nepravdivých a lživých výroků, které druhá strana uváděla, a nemohla se tak patřičně věnovat své vlastní kampani. Některé útoky byly navíc zřejmě záměrně načasovány tak, aby se na ně nedalo reagovat vůbec či pouze velmi obtížně. Stěžovatelé se proto domnívají, že volby prezidenta republiky by v rámci zachování důvěry v demokratický právní stát měly být opakovány nejen jako trest za nečestné a nepoctivé jednání ve volební kampani, ale především jako korektiv směřující k legitimitě zvoleného orgánu.II.4. Rozhodnutím ze dne 30. října 2012 č. Org. 49/12, o atrahování působnosti (publikované pod č. 364/2012 Sb.), si plénum Ústavního soudu podle §11 odst. 2 písm. k)zákona o Ústavním soudu mimo jiné vyhradilo rozhodovat o ústavních stížnostech směřujících proti rozhodnutí správního soudu o neplatnosti voleb ve smyslu §90s. ř. s. [čl. 1 odst. 1 písm. i)], resp. rozhodovat o ústavních stížnostech, kde je účastníkem řízení nebo vedlejším účastníkem řízení prezident republiky [čl. 1 odst. 1 písm. e)]. Uvedené rozhodnutí pléna se v řízení o projednávané ústavní stížnosti uplatnilo na základě čl. 2 rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 25. března 2014 č. Org. 24/14, o atrahování působnosti (vyhl. pod č. 52/2014 Sb.). Z tohoto důvodu projednalo ústavní stížnost plénum Ústavního soudu. Poté, co zanikla funkce soudkyni Ivaně Janů, se v souladu s rozvrhem práce stal soudcem zpravodajem Vladimír Sládeček.5. Obsah ústavní stížnosti i napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před Nejvyšším správním soudem, netřeba dále podrobněji rekapitulovat, neboť jsou stěžovatelům i Ústavnímu soudu známy.III.6. Ústavní soud poté, co posoudil obsah napadeného rozhodnutí a zvážil argumentaci stěžovatelů, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.7. Podle §43 odst. 3zákona o Ústavním soudu, musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.8. Ústavní soud je podle čl. 83Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d)Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud, jak již mnohokrát konstatoval, není součástí soustavy soudů (čl. 91Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně na přezkumu toho, zda v řízení - rozhodnutím v něm vydaným - nebyla dotčena ústavním pořádkem chráněná základní práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.9. Do rozhodovací činnosti ostatních soudů je tak Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Takovou situaci však Ústavní soud v projednávané věci neshledal.10. Podle přesvědčení Ústavního soudu důvody, které vedly Nejvyšší správní soud k přijetí usnesení napadeného ústavní stížností, z ústavněprávního hlediska obstojí a v hlavních bodech proto postačí na jeho rozhodnutí odkázat. Je třeba zdůraznit, že účelem soudního přezkumu voleb nemůže být náprava všech pochybení či porušení právních předpisů, k nimž v průběhu volební kampaně mohlo dojít. Obdobně se k této problematice Ústavní soud již vyjádřil v nedávném usnesení sp. zn. Pl. ÚS 21/13 ze dne 28. 11. 2013, kde mj. vyslovil, že nelze přitakat tvrzení tehdejší stěžovatelky, že takovýto přístup zcela rezignuje na vymahatelnost pravidel volební kampaně. Dále uvedl, že "kromě specializovaného volebního soudnictví (vykonávaného především soudy ve správním soudnictví), se lze ochrany subjektivních práv, jež mohou být dotčena v průběhu volební kampaně, domáhat i jinými prostředky (např. zkrácené řízení o tiskových opravách a omluvách, žaloba na ochranu osobnosti či v krajním případě prostředky trestního práva); tyto prostředky jsou přitom konstruovány tak, aby za porušení pravidel mohl být případně sankcionován ten, kdo je způsobil".11. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že odkaz na nález sp. zn. Pl. ÚS 73/04 [N 17/36 SbNU 185 (140/2005 Sb.)] není případný, neboť závěry v něm obsažené nejsou v rozporu s konkluzemi výše uvedenými.12. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a)zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.V Brně dne 5. listopadu 2014Pavel Rychetský předseda Ústavního soudu
Odlišné stanovisko soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudkyně Vlasty Formánkové k odůvodnění usnesení pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 27/13 ze dne 5. 11. 2014Nemáme výhrad proti výroku plenárního usnesení ani proti napadenému usnesení Nejvyššího správního soudu. Nemůžeme se však ztotožnit s tím, s jakou lehkostí se většina pléna vypořádala s problémem nevymahatelnosti povinností stanovených zákonem č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, a s tím, že česká právní úprava sice slibuje voličům, že se postará o to, aby volební kampaň byla vedena čestně a poctivě, zakazuje zveřejňování nepravdivých údajů o kandidátech a přikazuje médiím u volební agitace či sdělení v neprospěch kandidáta zveřejnit informace o jejím zadavateli (§35 uvedeného zákona), avšak fakticky nijak tato pravidla nechrání.Nejlépe je tato "lehkost" názoru většiny seznatelná z tvrzení, že "odkaz na nález sp. zn. Pl. ÚS 73/04 není případný". Máme plné pochopení pro frustraci, kterou z takového tvrzení v nynějším rozhodnutí Ústavního soudu stěžovatelé právem nabydou. Je to totiž právě jimi citovaný nález z 26. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 73/04, v němž Ústavní soud vyslal k zákonodárci následující poselství: "Ústavní soud si je vědom složitosti projednávané věci a zejména závažných nedostatků a mezer právní úpravy na tomto úseku. Očekává proto, že zákonodárce zváží na základě získaných poznatků [...] soustavu prostředků ochrany voleb a volebního práva, stejně jako jiných subjektivních práv v průběhu volební kampaně [...], aby za porušení takových pravidel mohl být případně sankcionován ten, kdo je způsobil. Hrozba zrušení výsledku voleb jako jedině možný důsledek je v takovém případě v rozporu s ústavním principem přiměřenosti zásahu veřejné moci. [...] Ústavní soud je v této souvislosti nucen konstatovat, že ve srovnání s jinými státy je právní úprava vad volebního procesu, volebních deliktů a vůbec pravidel vedení volební kampaně, jednak velmi kusá, jednak svými kořeny v podstatě tkvící v podmínkách úpravy odpovídající ‚volbám‘ z dob minulého režimu. Volební zákonodárce bude proto muset zvážit, zda volební kultura voličů, kandidátů a veřejných funkcionářů je na takové úrovni, že úprava těchto otázek je zbytečná, nebo zda bude volební chování usměrňovat cestou předem stanovených pravidel, která vytvoří stav právní jistoty subjektů volebního procesu a která budou alespoň předpokladem volební ekonomie."Případ, který nyní projednával Nejvyšší správní soud, byl až příliš dobrým důkazem toho, že volební kultura dosud není na takové úrovni, která by činila úpravu těchto otázek zbytečnou; ovšem zároveň pro fauly použité ve volebním klání náš právní řád stále nenabízí ani obecně, ani konkrétně dostatečně uspokojivou sankci.Sankce, kterou nabízí v daném případě volební soudnictví, tedy případné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o neplatnosti volby nelze použít pro volby, v nichž sice došlo k protizákonnosti, která mohla mít vliv na počet odevzdaných hlasů, ale nikoli na celkový výsledek voleb, typicky proto, že rozdíl mezi volebními zisky kandidátů, o něž jde, je příliš velký, než aby mohl soud předpokládat opačný výsledek v případě, že by k danému protizákonnému pochybení nedošlo. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší správní soud v nyní posuzovaném případě. Pokud by tedy tato sankce zneplatněním voleb měla být jedinou, znamenalo by to nevymahatelnost zákonem stanovených pravidel férové volební kampaně ve velkém množství případů. Trestní postih za maření přípravy a průběhu voleb či ochrana cti kandidáta, který byl nepravdivě a anonymně očerněn, cestou soukromoprávní žaloby či maximálně pětitisícové pokuty za přestupek ublížení na cti, zjevně nejsou reálným nástrojem ochrany férové a čestné volební kampaně.Právě proto Ústavní soud ve výše citovaném nálezu z 26. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 73/04, apeloval na přijetí nástrojů, které by postihly i takovou nečestnost volební kampaně, která pohledem popsaného algoritmu soudního přezkumu voleb nevede k jejich zneplatnění. Toto volání však zůstalo nevyslyšeno a je za nynějšího stavu obtížné najít vhodný nástroj k postižení takového volebního deliktu, jakým zde bylo uveřejnění celostránkového inzerátu v deníku Blesk, který vyšel v první den druhého kola voleb prezidenta republiky a obsahoval (dle zjištění Nejvyššího správního soudu) přinejmenším jedno nepravdivé tvrzení, a to o poděkování kandidáta Karla Schwarzenberga představiteli Sudetoněmeckého Landsmanschaftu Berndu Posseltovi za jeho podporu. Krom toho porušil povinnost zveřejnit informace o zadavateli inzerátu a obsahoval tvrzení, že kandidát Schwarzenberg "připravuje půdu pro vrácení majetku potomkům válečných zločinců". Byly popsané fauly proti zákonnosti a férovosti volebního klání nějak postiženy? V nyní posuzovaném případě zareagovala veřejná moc jediným sankčním mechanismem, a to poněkud atypickým, totiž kárným stíháním posléze vypátraného zadavatele inzerátu před orgány České advokátní komory. Ani toto kárné stíhání však zřejmě nebude mít odrazující účinky na případné budoucí delikventy. Zadavatel inzerátu JUDr. Vladimír Zavadil byl sice nejprve kárným rozhodnutím ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. K 72/2013, shledán vinným porušením §17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 etického kodexu advokacie a bylo mu uloženo kárné opatření. Kárný senát přitom shledal, že tvrzení uveřejněná v inzerátu byla demagogická a příkře se rozcházela s objektivní skutečností; překroucenými a z kontextu vytrženými větami se snažil autor vyvolat vlnu nenávisti a ovlivnit širokou veřejnost za účelem dosažení cíle, v inzerátu proklamovaného velkými červenými písmeny, totiž nezvolení Karla Schwarzenberga prezidentem republiky. Tento inzerát přirovnal kárný senát "k podlému a dehonestujícímu anonymnímu dopisu, nehodnému čestného člověka, natož advokáta" a shledal v jednání kárně obviněného vysokou míru ohrožení důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, pročež mu uložil pokutu na samé horní hranici, dané zákonem, tedy 850 000 Kč.K odvolání kárně obviněného však byla rozhodnutím odvolacího kárného senátu České advokátní komory ze dne 4. 6. 2014 pokuta snížena na 20 000 Kč; tuto výraznou změnu v trestu odůvodnil kárný senát tak, že "jednání kárně obviněného nedosahovalo takové intenzity porušení pravidel profesionální etiky, aby mohlo být uloženo kárné opatření na horní hranci dané zákonem o advokacii," a pokuta byla v nepoměru k osobním a majetkovým poměrům kárně obviněného, zjištěným z doplňujícího podání kárně obviněného. Částka 20 000 Kč podle odvolacího senátu naproti tomu "odpovídá okolnostem, za nichž byl skutek spáchán a osobě kárně obviněného a jeho majetkovým poměrům". Jinak řečeno i důstojná stavovská organizace se na svého člena nejdříve zatvářila přísně a nakonec jej propustila s pokutou odpovídající zhruba padesátině částky, kterou vynaložil na zaplacení předmětného inzerátu. V řízení o ústavní stížnosti proti nyní napadenému usnesení Nejvyššího správního soudu samozřejmě nebylo úkolem Ústavního soudu se vyjadřovat k tomuto kárnému řízení; nebylo ani možné zrušit dobře odůvodněné a zákonné usnesení Nejvyššího správního soudu. Domníváme se však, že bylo jeho úkolem se alespoň pozastavit nad tím, že téměř deset let po vydání nálezu sp. zn. Pl. ÚS 73/04 v zákonné úpravě i v reálné praxi veřejné moci stále chybí vhodné nástroje na ochranu čestnosti a poctivosti volební kampaně. Důsledky této trvající mezery v právu jsou podle nás dostatečně prokázány právě zhoršující se úrovní volebních kampaní v naší zemi.V Brně dne 5. listopadu 2014Kateřina Šimáčková Vlasta Formánková