ECLI:CZ:US:2015:1.US.1097.15.1
sp. zn. I. ÚS 1097/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Branislava Renkera, zastoupeného Mgr. Vratislavem Urbáškem, advokátem se sídlem Praha 1, Národní 973/41, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2015 č. j. 33 Cdo 4457/2014-223, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Průběh řízení před obecnými soudy
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzené porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod dovolával zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu.
2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 10. 2013 č. j. 11 C 80/2012-127 byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce (stěžovatel) po žalované domáhal zaplacení částky 65 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smluvní pokuty pro porušení povinnosti z kupní smlouvy, podle které byla žalovaná povinna odevzdat stěžovateli převedenou nemovitost do 30 dnů od podpisu smlouvy. Soud prvního stupně posoudil ustanovení obsahující určení výše smluvní pokuty jako neurčitý právní úkon, a proto žalobu stěžovatele zamítl.
3. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 14. 4. 2014 č. j. 68 Co 117/2014-191 rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil. Dovolání stěžovatele pak bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2015 č. j. 33 Cdo 4457/2014-223 pro vady odmítnuto. Nejvyšší soud v rozhodnutí o odmítnutí dovolání konstatoval, že stěžovatel v podání ze dne 25. 7. 2014 nevymezil, proč usuzoval na přípustnost dovolání. Doplnění dovolání, které bylo podáno a dovolacímu soudu doručeno až po uplynutí zákonné lhůty pro podání dovolání (podáno dne 20. 11. 2014, došlo dne 19. 12. 2014), Nejvyšší soud podle právní úpravy nebral v potaz.
II.
Obsah ústavní stížnosti
4. V ústavní stížnosti bylo argumentováno, že dovolací soud porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces, pokud odmítl dovolání věcně posoudit. Nejvyšší soud postupoval protiústavně a svévolně, neboť odepřel stěžovateli právo na soudní ochranu. Stěžovatel namítal, že dovolání vykazovalo zákonem požadovaný obsah, tj. vymezení podmínky přípustnosti dovolání i dovolacího důvodu. Nejvyšší soud odmítl dovolání pro vady, ač to neodpovídalo obsahu dovolání. Stěžovatel v dovolání popsal, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení neplatnosti ustanovení smlouvy vztahujícího se na smluvní pokutu, protože byla aplikována nepřiléhavá judikatura Nejvyššího a Ústavního soudu. Tímto postupem se odvolací soud odchýlil od konstantní rozhodovací praxe dovolacího soudu.
III.
Právní posouzení
5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace podústavního práva jsou úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
6. Pochybení obecného (dovolacího) soudu s ústavní intenzitou není Ústavním soudem ve věci spatřováno. Právní závěr o odmítnutí dovolání nevybočuje z ústavních kautel. Ústavní soud si od Nejvyššího soudu vyžádal dovolání stěžovatele, ze kterého nedovodil, že by se dovolací soud posouzením obsahu dovolání dopustil ústavního excesu.
7. Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí vyložil, proč rozhodl o odmítnutí dovolání pro vady. Samotný nesouhlas stěžovatele s postupem dovolacího soudu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost názoru o porušení základních práv. Výklad procesního práva dovolacím soudem nedosáhl rozměru nezbytného k zásahu Ústavního soudu. Stěžovatel v dovolání nevymezil, se kterou ustálenou judikaturou dovolacího soudu (bez nutnosti odkazu na spisovou značku judikátu) jsou právní závěry odvolacího soudu v rozporu.
8. V posuzovaném případě nejde o nepřípustnou aplikaci procesního práva, kdy by Nejvyšší soud požadoval vymezení právní otázky, která je určující pro posouzení přípustnosti dovolání, nejen slovním popisem, nýbrž i uvedením spisových značek rozhodnutí tvořících dosavadní rozhodovací praxi (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2014 sp. zn. IV. ÚS 1256/14).
9. Z judikatury Ústavního soudu se přitom podává, že ústavnímu pořádku není na překážku požadavek, aby dovolání nad rámec citace ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, nezbytně obsahovalo i dostatečné vymezení právní otázky, u které se odvolací soud odklonil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popř. která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem posouzena jinak (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2014 sp. zn. I. ÚS 3047/14, ze dne 14. 10. 2014 sp. zn. II. ÚS 2817/14, ze dne 17. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 695/14 nebo ze dne 21. 1. 2014 sp. zn. I. ÚS 3524/13). To platí za podmínky, že dovolací soud obsah dovolání neposoudil formalisticky a v rozporu s principy spravedlivého procesu. Tohoto ústavně nonkonformního postupu se Nejvyšší soud v daném případě nedopustil.
10. Ústavní soud dodává, že ani rozhodnutí obecných soudů o neplatnosti ustanovení smlouvy obsahujícího smluvní pokutu nebyla odůvodněna nedostatečně nebo excesivně.
11. K odepření spravedlnosti Nejvyšším soudem tak nedošlo. Rozhodnutí dovolacího soudu nevykazuje protiústavnost.
12. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu