ECLI:CZ:US:2015:1.US.1152.15.1
sp. zn. I. ÚS 1152/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky CF FLOP, s. r. o., se sídlem Brno, Nejedlého 383/11, zastoupené Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Masná 8, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014 č. j. 22 Cdo 3866/2014-353, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2013 č. j. 14 Co 308/2011-293 a proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 2. 2011 č. j. 4 C 1885/2004-263, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Průběh řízení před obecnými soudy a obsah ústavní stížnosti
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, a to pro rozpor s principem šetření podstaty a smyslu ustanovení o mezích základních práv podle čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), s ústavně garantovaným právem na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a se základním právem na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny.
2. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 2. 2011 č. j. 4 C 1885/2004-263 byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně (stěžovatelka) domáhala určení, že v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, žalovaných 1) a 2), jsou nemovitosti (budova a pozemky), a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 25. 4. 2013 č. j. 14 Co 308/2011-293 rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Dovolání stěžovatelky bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014 č. j. 22 Cdo 3866/2014-353 pro nepřípustnost odmítnuto.
3. V ústavní stížnosti bylo argumentováno nespravedlivým výsledkem sporu o určení vlastnického práva k nemovitostem (bezpodílového spoluvlastnictví manželů) obecnými soudy, kterého se stěžovatelka domáhala za účelem ochrany proti úmyslu žalovaných zkrátit věřitele. Stěžovatelka vytkla obecným soudům nedostatek poučení (o nutnosti doplnit rozhodné skutečnosti) podle §118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a překvapivost i nepředvídatelnost rozhodnutí. Namítala proto, že Nejvyšší soud neposoudil správně přípustnost dovolání.
II.
Právní posouzení
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad i aplikace podústavního práva je úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
5. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat pouze otázku, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovým stavem, zda procesním postupem soudů nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo dotčeno ústavně garantované právo nebo svoboda.
6. Pochybení obecných soudů s ústavní intenzitou ve věci nenastalo.
7. Otázka vlastnického práva k nemovitostem (bezpodílového spoluvlastnictví manželů) nebyla obecnými soudy vyřešena excesivním způsobem, kterým by byla pro Ústavní soud založena pravomoc k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů k výkladu podústavního práva. Samotný nesouhlas stěžovatelky s právním posouzením případu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost názoru o porušení základních práv. Výklad hmotného práva obecnými soudy nedosáhl (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k ústavněprávnímu přezkumu.
8. V procesním postupu obecných soudů (namítaný nedostatek poučení podle §118a o. s. ř.) potom Ústavním soudem není spatřováno porušení spravedlivého procesu. Překvapivým (nepředvídatelným) je rozhodnutí, na které nebylo možno na základě skutkového stavu, postupu soudu a obsahu spisu usuzovat, a kterým bylo účastníkům řízení odepřeno právo vyslovit se k nastoleným právním otázkám (např. argumentovat právními názory, nebo navrhovat důkazy). Jak se podává z napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, obecnými soudy byla rozhodnutí o meritu věci dostatečně odůvodněna se zřetelem ke skutkovému stavu a stěžovatelce se dostalo vědomosti o právním názoru soudu na zamítnutí žaloby (v zásadě pro současnou neexistenci institutu bezpodílového spoluvlastnictví manželů) už od soudu prvního stupně. Ústavní soud tak konstatuje, že v posuzovaném případě nedošlo k porušení principu předvídatelnosti soudního rozhodování a nepřekvapivosti rozhodnutí.
9. Obecné soudy nepostupovaly v řešené věci ústavně nonkonformně.
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu