ECLI:CZ:US:2015:1.US.1215.15.1
sp. zn. I. ÚS 1215/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele L. Č., zastoupeného JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem, se sídlem Valentinská 92/3, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2015 č. j. 10 To 21/2015-129 a rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 5. 12. 2014 č. j. 37 T 212/2014-117, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha - východ, a to pro porušení svého práva na soudní ochranu a spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadeným rozsudkem okresního soudu byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu 18 měsíců a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců a dále mu byla uložena povinnost náhrady škody poškozené.
3. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Při tomto posouzení v nynějším případě Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.
4. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). V uvedených ustanoveních se tak odráží princip subsidiarity ústavní stížnosti jako posledního prostředku ochrany základních práv jednotlivce, nastupujícího, pokud již jednotlivec nemá k dispozici jiné prostředky k obraně proti zásahu veřejné moci.
5. V projednávaném případě byl stěžovatel v napadeném rozhodnutí krajského soudu poučen o možnosti podání dovolání. Tohoto mimořádného opravného prostředku ovšem, jak sám v ústavní stížnosti uvádí, nevyužil, neboť podle něj namítané vady rozhodnutí nižších soudů nenaplňují žádný z dovolacích důvodů dle §265b trestního řádu.
6. Ústavní soud připomíná, že ve své rozhodovací praxi již výslovně zdůraznil, že podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti navazující na trestní řízení je podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku [je-li přípustné dle §265a trestního řádu; viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014 (40/2014 Sb.)]. Z citovaného stanoviska přitom vyplývá, že vyčerpání dovolání v trestní věci před podáním ústavní stížnosti je nezbytné i v případě, že jsou namítány kupříkladu nedostatky v procesu dokazování, včetně hodnocení důkazů, které by podle stěžovatele nemusely spadat pod zákonné dovolací důvody, jak jsou vykládány Nejvyšším soudem. Účelem dovolání je totiž vedle sjednocování judikatury i ochrana práv, zejména práv základních, a po Nejvyšším soudu lze požadovat, aby cestou interpretace ustanovení trestního řádu o dovolání zajistil naplnění obou zmíněných účelů dovolání. Naopak příliš restriktivní výklad ustanovení o důvodnosti dovolání je ústavně neudržitelný.
7. Z uvedeného vyplývá, že nehledě na to, že se stěžovatel sám domníval, že jím vytýkané vady napadených rozhodnutí nespadají pod zákonné dovolací důvody, byl povinen před podáním ústavní stížnosti vyčerpat dovolání coby mimořádný opravný prostředek, který v jeho věci byl přípustný dle §265a trestního řádu.
8. Tuto podmínku však nesplnil. Proto Ústavnímu soudu nezbylo než uzavřít, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a podanou ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustný návrh dle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2015
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka