ECLI:CZ:US:2015:1.US.1300.15.1
sp. zn. I. ÚS 1300/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Dalibora Lešovského, zastoupeného Mgr. Václavem Červeným, advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 682/20, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015 č. j. 33 Cdo 3672/2014-168, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Průběh řízení před obecnými soudy a obsah ústavní stížnosti
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu, a to pro rozpor s ústavně garantovanými právy na spravedlivý proces a na rovnost účastníků řízení podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Předmětem řízení před obecnými soudy byla žaloba o zaplacení částky 182 080 Kč s příslušenstvím. Výrokem I. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015 č. j. 33 Cdo 3672/2014-168 byl ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně změněn rozsudek Krajského soudu v Praze (odvolacího soudu) ze dne 25. 3. 2014 č. j. 22 Co 566/2013-150 tak, že žalovaný (stěžovatel) byl povinen (kromě částky 9 100 Kč) zaplatit žalobci částku 34 880 Kč, a ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení byl rozsudek odvolacího soudu změněn tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 17 440 Kč, to vše do tří dnů od právní moci usnesení dovolacího soudu. Výrokem II. rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 000 Kč.
3. Dovolací soud, s odkazem na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 sp. zn. I. ÚS 3819/13, konstatoval, že náklady vynaložené žalobcem (advokátem) na právní zastoupení v řízení u soudu je možno pokládat za účelně vynaložené podle §142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř."). Vyslovil názor, že z obsahu soudního spisu se nepodávají okolnosti o zneužití žalobcova práva na právní pomoc a že pro odepření práva na náhradu nákladů řízení z důvodu neúčelnosti není dostatečné konstatování, že žalobce má dostatek odborných znalostí, aby v řízení, ve kterém se po žalovaném (klientovi) domáhá nároku na zaplacení palmární pohledávky, byl schopen uplatňovat toto právo bez advokátního zastoupení.
4. V ústavní stížnosti byla namítána nesprávnost právního posouzení Nejvyššího soudu o účelnosti náhrady nákladů řízení, které byly vynaloženy žalobcem (advokátem). Stěžovatel uvedl, že dovolacím soudem nebylo dostatečně odůvodněno, proč bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného nahradit žalobci náklady řízení, se zřetelem k právní povaze případu, který nebyl složitým sporem, vyžadujícím zastoupení advokáta jiným advokátem. Dovolací soud se nevypořádal ani s ustanovením §150 o. s. ř. o důvodech zvláštního zřetele hodných pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, a to ač bylo stěžovatelem v řízení na okolnosti tohoto charakteru poukazováno.
II.
Právní posouzení
5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad i aplikace podústavního práva je úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
6. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat pouze otázku, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovým stavem, zda postupem soudů nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo porušeno ústavně garantované právo nebo svoboda.
7. Pochybení obecného soudu s ústavní intenzitou ve věci nenastalo.
8. Rozhodování o nákladech řízení je součástí soudního procesu jako celku a doménou obecných soudů. Spor o náhradu nákladů řízení většinou nemá povahu porušení základního práva nebo svobody, nebylo-li nákladové rozhodnutí obecného soudu excesem.
9. Ústavní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí obecného (dovolacího) soudu není vybočením z ústavních kautel.
10. Rozhodnutí Nejvyššího soudu o nákladech řízení je dostatečně odůvodněno. Nejvyšší soud postupoval v posuzovaném případě v souladu s ústavními principy, neboť se s řádným odůvodněním vyslovil k účelnosti žalobcem vynaložených nákladů řízení podle §142 odst. 1 o. s. ř., a to s odkazem na základní právo na právní pomoc, garantované čl. 37 odst. 2 Listiny. Právo na právní pomoc bylo pro účely zastoupení advokáta advokátem v soudním řízení vyhodnoceno v nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 sp. zn. I. ÚS 3819/13, kterým nebylo a priori vyloučeno právo účastníka (advokáta) na náhradu nákladů právního zastoupení. Samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením náhrady nákladů řízení nemohl bez dalšího založit opodstatněnost názoru o porušení základních práv.
11. K námitce stěžovatele o aplikaci moderačního práva dovolacím soudem podle §150 o. s. ř. Ústavní soud uvádí, že zvláštní zmírňovací právo rozhodnout o náhradě nákladů řízení jinak, než by odpovídalo výsledku sporu, dává široký prostor pro uvážení obecným soudům, zda se znalostí konkrétních okolností tohoto práva využít, nebo nikoli. Soudy jsou přitom limitovány tím, že jde o výjimku z pravidla, kterou je možno uplatnit jen v mimořádných případech (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 10. 2013 sp. zn. III. ÚS 1540/13). Ústavní soud pak nemá pravomoc obecným soudům aplikaci §150 o. s. ř. přikazovat.
12. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu