ECLI:CZ:US:2015:1.US.140.15.1
sp. zn. I. ÚS 140/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelky Group Trading, spol. s r. o., se sídlem Na Kozačce 1103/5, Praha 2, právně zastoupené JUDr. Michalem Paule, advokátem se sídlem Kutnohorská 309/84, Praha 10, proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 24. 9. 2013 č. j. 6 C 91/2010-215 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2014 č. j. 30 Co 85/2014-246, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 1. 2015 brojí proti shora označeným rozhodnutím obecných soudů, jimiž měla být porušena její základní práva zaručená čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod.
2. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že této ústavní stížnosti předcházelo podání dovolání, které bylo Nejvyšším soudem odmítnuto usnesením, od jehož doručení stěžovatelka odvíjí lhůtu k podání ústavní stížnosti.
4. Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2014 sp. zn. 21 Cdo 4085/2014 vyplývá, že stěžovatelčino dovolání bylo odmítnuto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v něm nebylo jakkoli vymezeno, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Stěžovatelka toliko odkázala na již zrušenou právní úpravu přípustnosti dovolání účinnou do 31. 12. 2012, aniž by vylíčila, proč považuje dovolání za přípustné.
5. Proti odůvodnění (ústavní stížností ani nenapadeného) usnesení Nejvyššího soudu stěžovatelka v ústavní stížnosti žádné námitky nevznáší, je proto namístě vycházet z presumpce správnosti Nejvyšším soudem uváděných skutečností.
6. V této souvislosti považuje Ústavní soud za vhodné připomenout, že zákonem č. 404/2012 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2013 ke změně občanského soudního řádu v ustanoveních §237 až §239 upravujících přípustnost dovolání a v ustanovení §241a, jež konkretizuje podmínky řádně podaného dovolání. Změna právní úpravy vnesla do řízení o dovolání jiné podmínky přípustnosti dovolání, než tomu bylo v době účinnosti občanského soudního řádu do 31. 12. 2012, čemuž se přizpůsobila i nová úprava jeho obsahových náležitostí. Jestliže dovolání stěžovatelky požadavky těchto náležitostí nerespektovalo (ačkoli o nich byla odvolacím soudem řádně poučena) a pro jeho vady nebylo možné v dovolacím řízení pokračovat (čemuž stěžovatelka neoponuje), pak bylo-li proto dovolání odmítnuto, jde zjevně o situaci, kdy tento mimořádný opravný prostředek nebyl uplatněn efektivně (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
7. Nevyčerpá-li stěžovatel před podáním ústavní stížnosti tento opravný prostředek, je ústavní stížnost podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná; jím zakotvený požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" však není splněn již tím, že řízení o něm bylo zahájeno, nýbrž logicky zahrnuje i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které na tomto základě otevřené řízení skýtá, což předpokládá - v prvé řadě - aby bylo řádně podáno, což se v daném případě nestalo. Stěžovatelka tedy naznačené dispozice nevyužila, pakliže sice dovolání podala, ovšem učinila tak procesně neregulérně, v důsledku čehož nemohlo být její dovolání vůbec z hlediska přípustnosti posouzeno; takovou situaci je pak nevyhnutelně třeba postavit naroveň té, kdy dovolání bylo podáno opožděně nebo nebylo podáno vůbec.
8. Zákonem č. 404/2012 Sb. přitom bylo ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu změněno v tom smyslu, že mimořádný opravný prostředek, jímž je v daném procesním kontextu občanskoprávní dovolání, musí být vyčerpán vždy, respektive i tehdy, pokud může být odmítnut jako nepřípustný z důvodů, závisejících na uvážení dovolacího soudu (i nadále pak podle §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu platí, že v takovém případě je stěžovateli zachována lhůta k podání ústavní stížnosti též proti rozhodnutí odvolacího soudu).
9 Poněvadž stěžovatelka podmínku řádně vyčerpat všechny procesní prostředky, jež jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje, nesplnila, je nutné považovat ústavní stížnost za nepřípustnou dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
10. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. června 2015
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj