ECLI:CZ:US:2015:1.US.1440.15.1
sp. zn. I. ÚS 1440/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Pragner, s. r. o., se sídlem Praha 4, Pod Lesem 2147/23, zastoupené Mgr. Danielem Kauckým, advokátem se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábřeží 51, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2015 č. j. 21 Cdo 142/2015-59, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 7. 2014 č. j. 4 Co 233/2013-37 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2013 č. j. 27 C 2/2013-10, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Průběh řízení před obecnými soudy
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatelka pro tvrzený zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod dovolávala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.
2. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2013 č. j. 27 C 2/2013-10 byla odmítnuta žaloba, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, Katastrálního pracoviště Praha ze dne 8. 3. 2013 č. j. V-2696/2013-101 o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí s účinky ke dni 25. 1. 2013, a to k bytové jednotce č. X1 a spoluvlastnickému podílu na společných částech budovy č. p. X2 a na pozemku parc. č. X3 v kat. úz. Josefov, obci Praha. Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 28. 7. 2014 č. j. 4 Co 233/2013-37 rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby potvrdil.
3. Obecné soudy konstatovaly, že žaloba proti rozhodnutí katastrálního úřadu není přípustná vzhledem k §5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 265/1992 Sb."), podle kterého nelze proti rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí podat žádný opravný prostředek, ani žalobu ve správním soudnictví. Výkladem je pak možno dovodit, že není přípustná ani žaloba podle části páté občanského soudního řádu. Odvolací soud současně uvedl, že i novou právní úpravou danou zákonem č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), je vyloučena možnost podat proti rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnictví do katastru nemovitostí opravný prostředek, jakož i žalobu podle části páté občanského soudního řádu.
4. Dovolání stěžovatelky bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2015 č. j. 21 Cdo 142/2015-59 pro nepřípustnost odmítnuto.
II.
Obsah ústavní stížnosti
5. V ústavní stížnosti bylo argumentováno nesprávným právním posouzením otázky přípustnosti žaloby proti rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Stěžovatelka namítala, že je vlastníkem pohledávky, jež byla zaručena směnečným rukojemstvím vedlejšího účastníka Tomáše Spěváka, kterému bylo předběžným opatřením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 2. 2013 č. j. 27 C 72/2013-13 zakázáno disponovat s bytovou jednotkou č. X1 a se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy č. p. X2 a na pozemku parc. č. X3 v kat. úz. Josefov, obci Praha. Katastrální úřad však u předmětného majetku provedl vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch vedlejšího účastníka Tomislava Procházky, a to z titulu kupní smlouvy.
6. Stěžovatelka uvedla, že civilními soudy bylo postupováno formalisticky, byla-li žaloba proti rozhodnutí katastrálního úřadu pro nepřípustnost odmítnuta. Stěžovatelce byla takto odepřena soudní ochrana proti rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, které bylo katastrálním úřadem vydáno i přes soudem vyslovený zákaz nakládání s dotčeným majetkem. Z ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb. podle názoru stěžovatelky nebylo možno dovozovat, že by proti rozhodnutí o povolení vkladu vlastnictví do katastru nemovitostí nebyla přípustná žaloba podle části páté občanského soudního řádu.
III.
Právní posouzení
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace podústavního práva jsou úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
8. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat pouze otázky, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovým stavem, zda procesním postupem soudů nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo dotčeno ústavně garantované právo nebo svoboda.
9. Pochybení obecných soudů s ústavní intenzitou není Ústavním soudem ve věci spatřováno. Rozhodnutí o odmítnutí žaloby, kterou se stěžovatelka domáhala v občanském soudním řízení zrušení rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, nevybočuje z ústavních kautel.
10. Soudy řádně a v souladu s judikaturou vyložily, proč nevyhodnotily žalobu podle části páté občanského soudního řádu jako přípustnou. Rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí bylo ustanovením §5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb. vyloučeno ze správního a soudního přezkumu. Výklad, podle kterého lze pod označenou právní normu o nemožnosti podání opravných prostředků nebo žaloby ve správním soudnictví podřazovat i žalobu podle části páté občanského soudního řádu, není ústavně nonkonformní.
11. Rozhodnutí soudů byla odůvodněna dostatečně a v souladu s principy spravedlivého procesu. Samotný nesouhlas stěžovatelky s právním posouzením případu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost názoru o porušení základních práv.
12. Výklad práva obecnými soudy nedosáhl (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k zásahu Ústavního soudu. Ani Nejvyšší soud se odmítnutím dovolání nedopustil procesního pochybení, které by bylo v rozporu s ústavními principy.
13. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu