ECLI:CZ:US:2015:1.US.1917.15.1
sp. zn. I. ÚS 1917/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Guarant Hospital Company s.r.o., se sídlem Krakovská 8/581, Praha 10, zastoupené JUDr. Zdeňkem Musilem, advokátem, se sídlem Dlouhá 727/39, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2014 č. j. 12 Co 208/2014-434 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 11. 2013 č. j. 25 C 358/2005-393, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Předchozí průběh řízení
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, protože jimi byla porušena její ústavně zaručená základní práva, konkrétně právo na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatelce byla jako žalované napadeným rozsudkem obvodního soudu uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 171 000 Kč a náhradu nákladů řízení. Tato částka odpovídala nezaplacené části smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z nedoplatku dohodnuté ceny za provedené dílo ve výši 20 000 Kč.
3. Stěžovatelka se proti rozsudku obvodního soudu odvolala. Ve svém odvolání kromě obsáhlé argumentace stran původně sporného nedoplatku ceny díla, o kterém již ale bylo pravomocně rozhodnuto, také vytýkala obvodnímu soudu, že se dostatečně nevypořádal s námitkou promlčení nároku žalobkyně a připomněla, že uhradila částku převyšující 900 000 Kč, což je nutné považovat za drtivou většinu hodnot provedených prací ze strany žalobkyně. Nárok na smluvní pokutu tak byl přeneseně nárokem představujícím 2 % ceny všech provedených stavebních prací. Žalobkyni tak nevznikla a ani nemohla vzniknout škoda, jejíž výše by v současnosti činila částku 0,5 % denně z dlužné částky 20 000 Kč. Přiznání nároku na smluvní pokutu se jí proto jevilo jako zcela nedůvodné.
4. Městský soud rozsudek obvodního soudu potvrdil. Obvodní soud podle něj nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty posoudil naprosto správně a v souladu s konstantní judikaturou, nepochybil ani v závěru o nedůvodnosti vznesené námitky promlčení. Městský soud také plně sdílel názor, že sjednaná smluvní pokuta není nepřiměřená a že nejsou předpoklady pro její snížení.
5. Ve věci bylo následně stěžovatelkou podáno dovolání. V něm stěžovatelka tvrdila, že se městský soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když nereflektoval právní názor Nejvyššího soudu v předešlém rozhodnutí a nezabýval se posuzováním nepřiměřenosti smluvní pokuty a v další fázi její moderací. Jinak zopakovala svou argumentaci z předchozích řízení. Nejvyšší soud námitkám stěžovatelky nepřisvědčil a dovolání následně odmítl.
II. Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka napadá rozsudek Městského soudu v Praze i Obvodního soudu pro Prahu 1 ústavní stížností. V té zejména tvrdí, že obvodní soud nepostupoval dle předchozího rozhodnutí Nejvyššího soudu.
7. Stěžovatelka se domnívá, že soudy zcela pustily ze zřetele ústavněprávní základ soukromého práva. Má za to, že soudy nezhodnotily správně vliv skutkového stavu ve vztahu k posouzení nároku žalobce na smluvní pokutu. Podle stěžovatelky Nejvyšší soud požadoval po obvodním soudu, aby posoudil otázku nepřiměřenosti smluvní pokuty velmi pečlivě. Ten tak neučinil, protože uvedené skutečnosti v jeho rozhodnutí jsou odůvodněny totožným způsobem jako v předchozím rozhodnutí. K porušení práva na spravedlivý proces tak podle stěžovatelky došlo tím, že obecné soudy své rozsudky řádně neodůvodnily.
8. Dále se dle stěžovatelky soudy nevypořádaly s tvrzením, jaké úkony mohly být sjednány v rámci smlouvy pouze a výlučně písemnými dodatky. Pokud totiž původní smlouva o dílo byla sjednána pouze v rozsahu nepřesahujícím částku 500 000 Kč, musely být další stavební práce sjednány na základě samostatné smlouvy o dílo. Stěžovatelka se domnívá, že se tak nikdy nemohla dostat do prodlení se splněním finančních závazků ze smlouvy o dílo, když v součtu uhradila žalobci částku přesahující 900 000 Kč. Obvodní soud se ani touto otázkou nezabýval, přitom má tato skutečnost vliv na relevantnost nároku žalobce na uhrazení smluvní pokuty.
9. Podle stěžovatelky je při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty soud vázán především výší škody, která oprávněnému vznikla do doby soudního rozhodnutí. Protože stěžovatelka uhradila částku představující asi 98 % možné ceny díla, žalobci nevznikla ani nemohla vzniknout škoda, jejíž výše by činila částku 20 000 Kč. Tato tvrzení uváděla v rámci předešlých řízení, opět bez reflexe obecných soudů.
III. Hodnocení Ústavního soudu
10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti dle článku 87 Ústavy České republiky, jeho úkolem proto není přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů z hlediska zákonnosti. Ústavnímu soudu ovšem náleží posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, a v rámci toho uvážit, zda řízení před obecnými soudy bylo jako celek spravedlivé.
11. Není možné se ztotožnit s názorem stěžovatelky, že obvodní soud nepostupoval dle poučení Nejvyššího soudu a dostatečně se otázkou smluvní pokuty nezabýval. Obvodní soud jasně rozhodl, že nepovažuje sjednanou smluvní pokutu za nepřiměřenou a nemá tedy důvod využít svého moderačního práva. Kritika Nejvyššího soudu navíc směřovala zejména k městskému soudu, který v předchozím řízení nepostupoval správně systematicky a pouze rovnou moderoval pokutu o polovinu částky bez řádného odůvodnění, co jej k tomuto rozhodnutí vedlo.
12. Z ústavní stížnosti není patrné, v čem stěžovatelka spatřuje ze strany obecných soudů porušení práva na to, aby věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v její přítomnosti, a aby se mohla vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Stěžovatelka v tomto směru žádným způsobem neargumentuje. Ústavní soud žádné takové porušení sám neshledal.
13. V dalších otázkách šlo ze strany stěžovatelky o polemiku s rozhodováním obecných soudů v rovině jednoduchého práva, které Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat, a o argumentaci, se kterou se již obecné soudy vypořádaly ústavně konformním způsobem.
14. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu