ECLI:CZ:US:2015:1.US.208.15.1
sp. zn. I. ÚS 208/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Jana Šika a 2) Ivany Šikové, obou zastoupených Mgr. Ing. Petrou Fifkovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Karlovo nám. 17, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 2. 2014 č. j. 20 Co 35/2014-236, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Průběh řízení před obecnými soudy
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného (odvolacího) soudu, a to pro rozpor s principem šetření podstaty a smyslu ustanovení o mezích základních práv podle čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), s ústavně zaručeným právem na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny a s ústavně garantovaným právem na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.
2. Předmětem řízení před obecnými soudy byla žaloba o zaplacení částky 6 519 036,10 Kč s příslušenstvím, podaná z titulu bezdůvodného obohacení žalovaných [žalobci byla na základě smlouvy o smlouvě budoucí zaplacena část kupní ceny nemovitostí formou splátky hypotečního úvěru žalovaných, a potom došlo k odmítnutí převodu majetku žalovaným 1)].
3. Okresní soud v Hradci Králové (soud prvního stupně) usnesením ze dne 26. 11. 2013 č. j. 13 C 114/2013-199 rozhodl o zastavení řízení a žalovanému Michalu Havlíčkovi uložil povinnost nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 400 892,40 Kč. K zastavení řízení došlo pro zpětvzetí žaloby, neboť po vypořádání společného jmění manželů (žalovaných) se předmětné nemovitosti staly výlučným vlastnictvím žalované Dagmar Havlíčkové, která majetek převedla kupní smlouvou na žalobce. Žalobci se dovolávali náhrady nákladů řízení po žalovaném 1) z důvodu, že zavinil podání žaloby i zastavení řízení. Ve vztahu k žalované 2) se žalobci nároku na náhradu nákladů řízení vzdali. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a byla vzata zpět pro chování žalovaného 1). Protože se žalobci náhrady nákladů řízení po žalované 2) vzdali, soud žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení toliko proti žalovanému 1).
4. Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 12. 2. 2014 č. j. 20 Co 35/2014-236 rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 1) rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud konstatoval, že aby bylo možno považovat žalobu za vzatou zpět pro chování žalovaného 1), musel by žalovaný 1) dobrovolně splnit nárok žalobců.
5. Dovolání stěžovatelů bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014 č. j. 28 Cdo 2740/2014-271 pro nepřípustnost odmítnuto.
II.
Obsah ústavní stížnosti
6. V ústavní stížnosti bylo argumentováno nesprávným právním posouzením otázky náhrady nákladů řízení podle §146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Stěžovatelé namítali, že pro postup žalovaného 1), který odmítl převod nemovitostí na žalobce, ač byl obohacen dohodnutou splátkou hypotečního úvěru, zavinil podání žaloby. Důvodem zpětvzetí žaloby bylo potom chování žalovaných, kdy po vypořádání společného jmění manželů, kterým se nemovitosti dostaly do výlučného vlastnictví žalované 2), došlo k převodu předmětného majetku na žalobce.
III.
Právní posouzení
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad i aplikace podústavního práva je úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn pouze tehdy, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje jen taková interpretace a aplikace práva, jež se ocitla ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
8. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat toliko otázku, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda postupem v řízení nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně garantovaných práv či svobod. Pochybení obecných soudů dosahující ústavní intenzity však Ústavní soud ve věci neshledává.
9. Materie, kterou stěžovatelé vykládají v ústavní stížnosti, spočívá v řešení právní otázky k výkladu a aplikaci podústavního práva. Odvolací soud odůvodnil rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (s výrokem, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo) odkazem na ustanovení §146 odst. 2 o. s. ř., ze kterého dovodil, že chováním žalovaného 1) nebylo zaviněno zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby. Žalovanému 1) proto nebyla uložena povinnost nahradit žalobcům náklady řízení. Výkladem a použitím podústavního práva nelze v daném případě (u rozhodnutí obecného soudu s řádným odůvodněním právního posouzení) usuzovat na protiústavní zásah do základních práv. Ústavní stížnost napadala rozhodnutí obecného soudu pro výklad procesní úpravy o nákladech řízení, do kterého Ústavní soud zásadně není oprávněn vstupovat a který (svým odůvodněním) nebyl vybočením z ústavních kautel.
10. Obecný (odvolací) soud nepostupoval v posuzované věci ústavně nonkonformně.
11. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu