ECLI:CZ:US:2015:1.US.2808.15.1
sp. zn. I. ÚS 2808/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Allana Hampla, zastoupeného Mgr. Mojmírem Ohnoutkou, advokátem se sídlem Uherské Hradiště, Jiřího z Poděbrad 1212, proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 16. 6. 2015 č. j. 60 Co 194/2015-276 a proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. 1. 2015 č. j. 6 EC 389/2010-235, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Průběh řízení před obecnými soudy
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzený zásah do ústavně garantovaných práv - na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.
2. Rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 16. 6. 2015 č. j. 60 Co 194/2015-276 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. 1. 2015 č. j. 6 EC 389/2010-235, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 9 414,80 Kč s příslušenstvím, a bylo rozhodnuto o tom, že žalobce (stěžovatel) ani žalovaná Ludmila Winklerová nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud pak rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že stěžovateli uložil povinnost nahradit žalované 1) náklady řízení v částce 5 294 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
3. Předmětem řízení u obecných soudů byla žaloba o zaplacení částky 28 244,40 Kč s příslušenstvím, podaná proti žalovaným - Ludmile Winklerové, Marku Šulcovi a Petře Šulcové. Ve vztahu k žalovaným 2) a 3), a v rozsahu částky 9 414,80 Kč s úrokem z prodlení proti žalované 1), bylo řízení pravomocně skončeno už dříve. Obecné soudy potom co do zbytku nároku proti žalované 1), tj. částky 9 414,80 Kč s příslušenstvím, nyní konstatovaly, že stěžovatel v postavení žalobce v soudním řízení neprokázal, že by u právního předchůdce žalovaných osob, Ing. Tomáše Šulce, došlo k bezdůvodnému obohacení, tj. že by vybral peníze z bankovního účtu Zdislavy Šulcové (právní předchůdkyně původní žalobkyně Ing. Hany Hamplové).
4. Obecné soudy uvedly, že pokud jsou peněžní prostředky vkládány na vkladový bankovní účet více osobami z výlučného (odděleného) vlastnictví, nevzniká podílové spoluvlastnictví. Každý vkladatel, resp. osoba, která na vkladní knížku vložila peníze, má právo na vyplacení částky vlastního vkladu. Vlastníkem peněz je pak peněžní ústav. Soudy dodaly, že bylo-li Okresním soudem v Uherském Hradišti dne 29. 10. 2009 pod č. j. D 782/2001-259 vydáno rozhodnutí o dědictví, kterým byla schválena dohoda o vypořádání dědického práva, a tedy nabytí dědictví po zůstavitelce Zdislavě Šulcové v podobě peněžních prostředků na bankovním účtu v částce 28 244,40 Kč pro Ing. Hanu Hamplovou (právní předchůdkyni stěžovatele), nelze to pokládat za překážku věci pravomocně rozhodnuté. V posuzovaném případě jde totiž o spor vkladatelů, nikoli dědiců.
II.
Obsah ústavní stížnosti
5. V ústavní stížnosti bylo argumentováno, že obecné soudy se s žalobou na zaplacení částky nevypořádaly ústavně konformně, neboť rozhodly v rozporu s pravomocným a vykonatelným rozhodnutím vydaným v dědickém řízení, které zakládalo překážku věci pravomocně rozsouzené. Napadená rozhodnutí obecných soudů nejsou podle názoru stěžovatele v souladu s jím odkazovanou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu. Stěžovatel byl navzdory dědickému rozhodnutí v řízení před obecnými soudy zbaven majetku, který byl nabyt právní předchůdkyní.
6. Stěžovatel namítal, že obecnými soudy mimoto nebyly provedeny důkazy, které k prokázání nároku navrhoval (výpisy z bankovního účtu).
III.
Právní posouzení
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace podústavního práva jsou úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
8. Obecné soudy vyšly z dostatečného skutkového stavu a konstantní soudní judikatury a aplikovaly odpovídající právní úpravu. Právní názory soudů byly řádně odůvodněny v napadených rozhodnutích, která nelze označit za formalistická nebo rozporná s obecnými zásadami spravedlnosti.
9. Pochybení obecných soudů s ústavní intenzitou není Ústavním soudem ve věci spatřováno. Právní závěry o neprokázání nároku na zaplacení částky z titulu bezdůvodného obohacení a o neexistenci překážky věci pravomocně rozhodnuté pro vydání dědického rozhodnutí (neboť soudní spor se týkal vkladatelů peněz na bankovní účet), nevybočují z ústavních kautel. Ústavní soud nemá pravomoc zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů, které postupovaly v rovině podústavního práva a nedopustily se ústavního excesu.
10. Soudy ústavně konformně vyložily, proč nevyhodnotily žalobu stěžovatele na zaplacení peněžité částky jako důvodnou. Samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením případu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost názoru o porušení základních práv. Výklad hmotného a procesního práva obecnými soudy nedosáhl (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k zásahu Ústavního soudu.
11. Z výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu