ECLI:CZ:US:2015:1.US.2912.15.1
sp. zn. I. ÚS 2912/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Zdeňka Hromádky, advokáta se sídlem ve Zlíně, Rašínova 522, zastoupeného Mgr. Michalem Chmelařem, advokátem se sídlem tamtéž, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 23/2015-29 ze dne 29. července 2015, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 8 A 32/2011-45 ze dne 18. prosince 2014 a rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví č. j. O-343897/70486/2009/ÚPV ze dne 2. prosince 2010, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a Úřadu průmyslového vlastnictví jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozhodnutím ze dne 18. 11. 2009 Úřad průmyslového vlastnictví (dále také jen "Úřad") zamítl stěžovatelovu přihlášku slovní ochranné známky ve znění "www.iadvokat.cz" s odůvodněním, že přihlašované označení nepůsobí svým vnějším dojmem jako ochranná známka, určená k individualizaci určitých služeb co do jejich původu. Přihlašované označení proto podle Úřadu průmyslového vlastnictví není schopno samo o sobě naplnit základní funkci ochranné známky. Stěžovatel podal rozklad, který ústavní stížností napadeným rozhodnutím předseda Úřadu průmyslového vlastnictví zamítl. Jak uvedl, u slovního označení "www.iadvokat.cz" nebude průměrný spotřebitel schopen určit původ přihlášených služeb (zařazených do tříd 35 a 41 dle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb), neboť jej nebude vůbec vnímat jako ochrannou známku. Předmětné označení tak dle jeho názoru nemůže plnit rozlišovací funkci ochranné známky, pročež by jeho zápis do rejstříku ochranných známek byl v rozporu s ustanovením §4 písm. a) zákona o ochranných známkách. Předseda Úřadu také vysvětlil, proč podle jeho mínění není významné, že v minulosti byla zapsána známka "e-arbiter".
2. Proti uvedenému rozhodnutí se stěžovatel bránil správní žalobou, kterou Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl. Podle městského soudu přihlašované označení neodlišuje služby stěžovatele od služeb, které mají jiný obchodní původ. Relevantní veřejnost by proto dotčené označení údajně vnímala jako údaj poskytující informace ohledně povahy služeb, které označuje, nikoli jako údaj o jejich původu.
3. Kasační stížnost Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl. Kasační soud se ztotožnil s argumentací městského soudu a dodal, že průměrní spotřebitelé budou přihlašované označení vnímat jako označení právních (advokátních) a souvisejících služeb poskytovaných prostřednictvím internetu. Při přečtení označení "www.iadvokat.cz" se tedy průměrnému spotřebiteli nevybaví konkrétní poskytovatel služeb, ale pouze to, že se jedná o poskytování těchto služeb advokátem prostřednictvím internetu. Označení není způsobilé rozlišit, o jakého konkrétního advokáta se jedná, a to za situace, kdy advokáti přihlašované služby běžně poskytují. K námitce stran předchozího zápisu ochranné známky "e-arbiter" Nejvyšší správní soud zdůraznil, že každé přihlašované označení je nutno posuzovat vždy přísně individuálně, přičemž významný vliv mohou mít i drobné rozdíly. Zápis konkrétních označení do rejstříku ochranných známek proto zpravidla nezakládá legitimní očekávání. V projednávané věci pak Nejvyšší správní soud poukázal na odlišnosti spočívající v užším významu slova "advokát" oproti slovu "arbiter" a na fakt, že označení "e-arbiter" je tvořeno dvěma specifickými znaky oproti jednomu specifickému znaku u označení "iadvokat". Rozlišovací hodnotu znaků "www." a ".cz" soud vyhodnotil jako velmi nízkou.
4. Stěžovatel brojil včas podanou ústavní stížností proti výše uvedeným rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví, městského a Nejvyššího správního soudu, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jejích práv zaručených čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Namítl, že v rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví schází popis správní úvahy, z níž by bylo možné jednoznačně dovodit vyjádřený závěr, že předmětné označení nebude způsobilé odlišit služby stěžovatele. Závěry předsedy Úřadu stěžovatel považuje za subjektivní, přičemž Nejvyšší správní soud na vady odůvodnění nijak nereaguje, resp. se snaží chybějící argumentaci nahradit úvahami vlastními, čímž však opomíjí nedostatek odůvodnění předchozích rozhodnutí.
5. Stěžovatel poukázal na to, že v minulosti byla zapsána ochranná známka "e-arbiter", a to na základě prokázání získané rozlišovací způsobilosti. Stěžovateli tím vzniklo legitimní očekávání, že bude zapsáno označení "iadvokat", na čemž podle jeho názoru nic nemění ani Nejvyšším správním soudem tvrzené odlišnosti mezi uvedenými označeními, neboť prakticky jediný rozdíl spočívá v pomlčce, která má být nejméně významným znakem a z hlediska posouzení zápisné způsobilosti označení jako ochranné známky je údajně prakticky bez významu. Stěžovatel dále namítl, že přihlašované označení Úřad průmyslového vlastnictví zveřejnil dne 12. 10. 2005 v příslušném věstníku, načež po několika letech došlo k překvapivému obratu, který údajně nebyl uspokojivě odůvodněn. V závěru ústavní stížnosti stěžovatel vysvětlil, proč jím přihlašované označení splňuje požadavky stanovené v zákoně o ochranných známkách.
6. Úřad průmyslového vlastnictví ve svém vyjádření popsal průběh řízení a podrobně vysvětlil, proč podporuje závěry ústavní stížností napadených rozhodnutí a proč argumentace stěžovatele není důvodná.
7. Stěžovatel v replice zdůraznil, že přihlašované označení nijak nesouvisí se službami zařazenými ve třídách 35 a 41. Úřad průmyslového vlastnictví a oba správní soudy nijak nezdůvodnily, proč by přihlašované označení nemohlo představovat pro tyto služby v souvislosti s advokátní činností stěžovatele sdělení o původu těchto služeb. Stěžovatel v řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví prokazoval užívání přihlašovaného označení a tedy i získání rozlišovací způsobilosti právě ve vztahu ke stěžovateli. Ve vztahu k ochranné známce "e-arbiter" stěžovatel uvedl, že její zápis nezpochybňuje, pouze poukazuje na zásadu předvídatelnosti a rovnosti v rozhodování správních orgánů, tedy že obdobné věci mají být posouzeny obdobně.
8. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), není dalším stupněm v systému obecného soudnictví. Je záležitostí obecných soudů, aby zjišťovaly a hodnotily skutkový stav, prováděly výklad jiných než ústavních předpisů a aplikovaly je při řešení konkrétních případů. Výklad a aplikaci předpisů podústavního práva lze hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. jenž odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně jsou v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu [nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)].
10. Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší hodnotit, nakolik jednotlivá označení naplňují požadavky kladené zákonem o ochranných známkách, neboť posouzení této otázky náleží správním orgánům a soudům ve správním soudnictví. Z pohledu Ústavního soudu je významné zejména to, zda jsou jejich rozhodnutí řádně odůvodněna. V projednávané věci tomu tak je.
11. Ústavní soud se předně neztotožnil se stěžovatelovým tvrzením, že důvody zamítnutí jeho žádosti nebyly řádně popsány. Předseda Úřadu průmyslového vlastnictví uvedl, že předmětné označení není způsobilé odlišit služby pocházející od různých subjektů, přičemž poukázal na běžný význam slova "advokát" a předpony "i", jakož i na jejich možné chápání ve vztahu k přihlášeným službám (viz str. 10 a násl. napadeného rozhodnutí). Podobně městský soud uvedl, že spojení tvořené běžnými prvky "i" a "advokat" není nezvyklé ani nemá vlastní význam, který by ve vnímání dotčené veřejnosti odlišil služby stěžovatele od služeb jiného původu. Jinými slovy, relevantní veřejnost by takovou ochrannou známku dle městského soudu vnímala pouze tak, že poskytuje informace ohledně povahy služeb (viz str. 8 a násl. napadeného rozsudku městského soudu).
12. K této otázce se podrobně vyjádřil i Nejvyšší správní soud, což ostatně připouští i sám stěžovatel, který Nejvyššímu správnímu soudu v tomto směru vyčítá, že se snažil chybějící úvahy a argumentaci nahradit. Ústavní soud však neshledává důvod, proč by Nejvyšší správní soud nemohl v reakci na námitky uplatněné v kasační stížnosti argumentačně posílit dle svého názoru správné správní rozhodnutí (resp. rozhodnutí městského soudu). Nelze ostatně tvrdit, že by Nejvyšší správní soud odůvodnění správních orgánů a městského soudu zcela suploval, nýbrž je jen doplnil a vysvětlil, proč jsou závěry v nich učiněné správné. Ústavní soud navíc dodává, že řízení před obecnými soudy obvykle hodnotí jako celek, a pokud případné pochybení jednoho soudu napraví soud vyšší instance, není bez dalšího dán důvod ke kasačnímu zásahu.
13. Ústavní soud se neztotožnil ani s tvrzením, že postupem správních orgánů a soudů došlo k porušení stěžovatelova legitimního očekávání. Stěžovatel uvedl pouze jedno podle jeho názoru obdobné označení, které bylo jako ochranná známka zapsáno. Ojedinělý případ však jen stěží může založit (ustálenou) správní praxi, na základě které by stěžovatel mohl očekávat pro něj příznivý postup v projednávané věci. To platí tím spíše v oblasti ochranných známek, kde jak již uvedl Nejvyšší správní soud, je každý případ nutno posuzovat individuálně a s ohledem i na drobné rozdíly mezi jednotlivými označeními. Nelze přitom přehlížet, že tyto rozdíly, byť nikoli výrazné, mezi označeními "iadvokat" a "e-arbiter" skutečně existují, jak je blíže popsal Nejvyšší správní soud.
14. Pokud stěžovatel namítá, že rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví bylo překvapivé, neboť přihlašované označení Úřad dne 12. 10. 2005 zveřejnil ve věstníku, Ústavní soud poznamenává, že zveřejnění přihlášky zákon předpovídá (viz §22 a násl. zákona o ochranných známkách) s tím, že se k přihlášce následně mohou podávat připomínky a námitky (které v projednávané věci podány byly). Řízení o přihlášce ochranné známky je ukončeno až zápisem ochranné známky do rejstříku (či případně zamítnutím přihlášky), rozhodnutí správního orgánu učiněné po zveřejnění přihlášky proto v žádném případě nemohlo být překvapivé, zvláště pak když stěžovatel dostal příležitost na odlišný názor Úřadu průmyslového vlastnictví reagovat.
15. Konečně, pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatel argumentuje, proč přihlašované označení splňuje podmínky pro zápis do rejstříku ochranných známek, odkazuje Ústavní soud plně na odůvodnění Nejvyššího správního soudu, který se touto otázkou řádně zabýval a jehož rozhodnutí Ústavní soud považuje za logické a přiléhavé.
16. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2015
Ludvík David v. r.
předseda senátu