ECLI:CZ:US:2015:1.US.2938.15.1
sp. zn. I. ÚS 2938/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Martina Přibáně, zastoupeného Mgr. Aloisem Šatavou, advokátem se sídlem Praha 1, Truhlářská 13-15, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2015 č. j. 29 Cdo 1685/2013-263, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2012 č. j. 64 Co 293/2012-182 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 3. 2012 č. j. 21 C 115/2011-137, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Průběh řízení před obecnými soudy
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzené porušení ústavně zaručených práv - na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, na rovnost účastníků řízení podle čl. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR (dále jen "Ústava"), a na právní jistotu garantovanou čl. 1 odst. 1 Ústavy - dovolával zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze. Současně požadoval, aby bylo odvolacím soudem změněno rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 tak, že se nařizuje soudní prodej zástavy.
2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 3. 2012 č. j. 21 C 115/2011-137 byla zamítnuta žaloba zástavního věřitele (stěžovatele) o nařízení soudního prodeje zástavy ve vlastnictví zástavního dlužníka, a to pozemků parc. č. X1 a parc. č. X2 v kat. úz. Zbraslav, obci Praha, k uspokojení pohledávky v částce 4 700 000 Kč s příslušenstvím. Pohledávka stěžovatele plynula ze smlouvy o převodu obchodního podílu v obchodní společnosti MarCom, s. r. o., za dohodnutou cenu 8 000 000 Kč na obchodní společnost Ecocom.cz, s. r. o. Smlouva byla uzavřena dne 20. 3. 2008.
3. Městský soud v Praze v usnesení ze dne 6. 12. 2012 č. j. 64 Co 293/2012-182 rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby potvrdil.
4. Obecné soudy konstatovaly, že žalobu o nařízení soudního prodeje zástavy je nutno zamítnout, neboť smlouva o převodu obchodního podílu je absolutně neplatným právním úkonem pro neurčitost vymezení ceny za obchodní podíl, která nebyla uvedena v obsahu smlouvy o úplatném převodu obchodního podílu. Cena za převod obchodního podílu byla smluvena samostatnou dohodou, na které však nebyly úředně ověřeny podpisy smluvních stran, jak bylo u smlouvy o převodu obchodního podílu zákonem (§115 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "obchodní zákoník") vyžadováno.
5. Soudy v napadených rozhodnutích rozhodly i o povinnosti stěžovatele jako zástavního věřitele k náhradě nákladů řízení zástavnímu dlužníkovi.
6. Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2015 č. j. 29 Cdo 1685/2013-263 pro nepřípustnost odmítnuto.
II.
Obsah ústavní stížnosti
7. V ústavní stížnosti bylo argumentováno nesprávným právním posouzením otázky nařízení soudního prodeje zástavy. Stěžovatel namítal, že smlouva o převodu obchodního podílu a dohoda o ceně byly platnými právními úkony. Podpisy stran na smlouvě o převodu obchodního podílu byly úředně ověřeny, převod byl schválen valnou hromadou a došlo k zápisu do obchodního rejstříku. Obecnými soudy bylo stěžovateli odepřeno právo domoci se částečného uhrazení ceny obchodního podílu zpeněžením zástavy. Zástavnímu dlužníkovi byla v rozporu s principem proporcionality poskytnuta ochrana proti důsledkům plynoucím z porušení smluvní povinnosti. Soudy se dopustily přepjatého formalismu, neboť smlouvu a dohodu posoudily jako neplatné právní úkony, ač bylo nutno respektovat projevenou vůli smluvních stran, a to bez ohledu na to, zda byla či nebyla dodržena formální pravidla.
8. Pokud zákon u smlouvy o převodu obchodního podílu stanovil požadavek na úřední ověření pravosti podpisů, bylo tomu tak pouze s ohledem na princip právní jistoty. Účelem úředního ověření podpisů na smlouvě o převodu obchodního podílu bylo zvýšení právní jistoty nabyvatele obchodního podílu, obchodní společnosti i třetích osob o tom, že smlouvu na straně převodce uzavřela osoba, která byla majitelem obchodního podílu. Zástavním dlužníkem ani obecnými soudy nebylo v řízení dovozováno, že by smluvní strany smlouvu o převodu obchodního podílu a dohodu o ceně nepodepsaly. Neplatnost právních úkonů byla spojována toliko s absencí formálního ověření podpisů účastníků, což není pro závěr o neplatnosti dostačující.
9. Stěžovatel poukázal na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, podle které formální nedostatky právních úkonů nejsou důvodem neplatnosti. Základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Neplatnost smlouvy má být tedy výjimkou, nikoli zásadou. Tento výkladový argument přesahuje český právní řád, prolíná se právními řády západní právní kultury a má charakter obecného principu právního. Obecný soud není absolutně vázán doslovnou dikcí zákona, nýbrž se od ustanovení zákona smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie vzniku právní normy, systematická souvislost nebo některý z principů, které mají základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Vyslovené právní názory pak stěžovatel propojil s výkladem podle zákona č. 89/2012 Sb., (nový) občanský zákoník, kterým je vyzdvihnuta zásada autonomie vůle smluvních stran.
III.
Právní posouzení
10. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace podústavního práva jsou úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
11. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat pouze otázky, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovým stavem, zda procesním postupem soudů nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo dotčeno ústavně garantované právo nebo svoboda.
12. Pochybení obecných soudů s ústavní intenzitou není Ústavním soudem ve věci spatřováno. Rozhodnutí o zamítnutí žaloby, kterou se stěžovatel domáhal nařízení soudního prodeje zástavy, nevybočuje z ústavních kautel.
13. Soudy řádně a v souladu s judikaturou vyložily, proč neposoudily smlouvu o převodu obchodního podílu a dohodu o ceně obchodního podílu jako platný právní úkon. Nezbytným obsahem smlouvy, kterou má být za úplatu převeden obchodní podíl, je dohoda o vymezení ceny obchodního podílu. Pokud byla cena za obchodní podíl stanovena samostatnou dohodou, bylo nutno vztahovat zákonnou povinnost úředního ověření podpisů smluvních stran i na předmětnou dohodu. Právní úprava obchodního zákoníku tu byla kogentního charakteru, což bylo nezbytností hodnotit i se zřetelem k pravidlům vyžadovaným rozhodnou zákonnou úpravou pro platnost právního úkonu.
14. U dohody o stanovení ceny obchodního podílu byla mimoto obecnými soudy konstatována neplatnost i pro neurčitost ceny. Vyslovený právní názor je výkladem hmotného práva, který Ústavní soud zásadně nemá pravomoc přehodnocovat, nejde-li o výrazný exces. V posuzované věci však nebylo obecnými soudy v rámci výkladu hmotného práva postupováno v rozporu s principy spravedlnosti.
15. Rozhodnutí soudů byla odůvodněna dostatečně a v souladu s principy spravedlivého procesu. Samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením případu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost názoru o porušení základních práv. Na rozpor s ústavně garantovanými právy na ochranu vlastnictví, na spravedlivý proces, na rovnost účastníků a na právní jistotu nebylo Ústavním soudem v předmětné věci usuzováno.
16. Výklad práva obecnými soudy nedosáhl (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k zásahu Ústavního soudu. Ani Nejvyšší soud se odmítnutím dovolání nedopustil procesního pochybení, které by bylo v rozporu s ústavními principy.
17. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu