ECLI:CZ:US:2015:1.US.2961.15.1
sp. zn. I. ÚS 2961/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. Jiřího Faltuse, zastoupeného Mgr. Jiřím Linhartem, advokátem se sídlem České Budějovice, Lannova tř. 14/9, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2015 č. j. 25 Cdo 2303/2014-630 a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 2. 2014 č. j. 8 Co 1524/2011-596, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Průběh řízení před obecnými soudy
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzené porušení ústavně zaručených práv - mj. na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny - dovolával zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.
2. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 2. 2014 č. j. 8 Co 1524/2011-596 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 11. 2013 č. j. 17 C 299/2009-562, kterým byla, za vázanosti právním názorem dovolacího soudu ze zrušujícího rozsudku, zamítnuta žaloba stěžovatele o zaplacení částky 66 220 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Celková požadovaná částka náhrady škody (původně 147 552 Kč, potom 139 996 Kč) odpovídala nákladům řízení vynaloženým na soudní spor z porušení předkupního práva ke spoluvlastnickému podílu, který byl veden s jiným žalovaným. V rozsahu částky 73 776 Kč s příslušenstvím byla žaloba o náhradu škody zamítnuta odvolacím soudem už v rozsudku ze dne 12. 8. 2011 č. j. 8 Co 1524/2011-493.
3. Obecné soudy s odkazem na judikaturu konstatovaly, že se nelze domáhat náhrady nákladů řízení, které žalobce vynaložil v jiném soudním řízení, jako nároku z titulu náhrady škody.
4. Dovolání stěžovatele bylo nyní usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2015 č. j. 25 Cdo 2303/2014-630 pro nepřípustnost odmítnuto.
II.
Obsah ústavní stížnosti
5. V ústavní stížnosti bylo argumentováno nesprávným právním posouzením nároku na zaplacení částky z titulu náhrady škody. Stěžovatel namítal, že pro protiprávní postup žalovaných osob byl donucen zahájit soudní spor z porušení předkupního práva a vynaložit náklady právního zastoupení, kterých se nyní před obecnými soudy domáhal. V poměrech stěžovatele byla mimoto vyvolána majetková újma i rozhodnutím soudu o uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení žalovaným ve sporu o náhradu škody.
6. Stěžovatelem bylo dále uvedeno, že v napadených rozhodnutích obecných soudů nebyly zohledněny podstatné okolnosti případu.
III.
Právní posouzení
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace podústavního práva jsou úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
8. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat pouze otázky, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovým stavem, zda procesním postupem soudů nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo dotčeno ústavně garantované právo nebo svoboda.
9. Pochybení obecných soudů s ústavní intenzitou není Ústavním soudem ve věci spatřováno. Rozhodnutí o zamítnutí žaloby na náhradu škody, kterou se stěžovatel domáhal náhrady nákladů řízení vynaložených v jiném soudním sporu, nevybočuje z ústavních kautel. Soudy řádně a v souladu s konstantní judikaturou vyložily, proč nevyhodnotily žalobu o náhradu škody jako důvodnou.
10. Rozhodnutí soudů byla odůvodněna dostatečně a v souladu s principy spravedlivého procesu. Samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením případu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost názoru o porušení základních práv. Na rozpor s ústavně garantovanými právy na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny a na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny nebylo Ústavním soudem v předmětné věci usuzováno.
11. Výklad práva obecnými soudy nedosáhl (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k zásahu Ústavního soudu. Ani Nejvyšší soud se odmítnutím dovolání nedopustil procesního pochybení, které by bylo v rozporu s ústavními principy.
12. Z řečených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu