ECLI:CZ:US:2015:1.US.3110.14.1
sp. zn. I. ÚS 3110/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Karla Simona, zastoupeného Mgr. Janem Škopem, advokátem se sídlem Praha 5, Slivenecká 6, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2014 č. j. 4 As 64/2014-82, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Průběh řízení a obsah ústavní stížnosti
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzené porušení ústavně zaručených práv - principu rovnosti garantovaného čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny - domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu.
2. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2014 č. j. 4 As 64/2014-82 byla zamítnuta kasační stížnost směřující proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 2. 2014 č. j. 10 A 102/2013-39, kterým došlo k zamítnutí žaloby stěžovatele na ochranu proti nečinnosti Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště v Českých Budějovicích. Nečinnost správního orgánu měla spočívat v neprovedení opravy údajů v katastru nemovitostí podle §8 zákona č. 344/1992 Sb., katastrální zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "katastrální zákon"). Opravu údajů zapsaných v katastru nemovitostí ve vztahu k pozemkům parc. č. X2 a parc. č. X1 v kat. úz. Třitim stěžovatel požadoval již ve svém podání ze dne 5. 10. 1998. Katastrální úřad opravil údaje katastru u pozemku parc. č. X1 a částečně rovněž u pozemku parc. č. X2, podle názoru stěžovatele však nebyly do souladu s listinami uvedeny všechny údaje týkající se pozemku parc. č. X2.
3. Obecné soudy konstatovaly, že ve věci nebyly naplněny podmínky pro uplatnění žaloby na ochranu před nečinností správního orgánu. Podání stěžovatele ze dne 1. 4. 2013, poukazující na neprovedení opravy údajů v katastru nemovitostí, bylo správními soudy posouzeno jako podnět podle §42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Nedošlo jím tedy k zahájení správního řízení, v němž by měl správní orgán povinnost vydat rozhodnutí, jež by bylo možné vynucovat žalobou na ochranu proti nečinnosti. Ve správním soudnictví se lze žalobou na ochranu před nečinností správního orgánu podle §79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "soudní řád správní"), domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Soudy ve správním soudnictví nemají pravomoc posuzovat jinou nečinnost správního orgánu než nevydání rozhodnutí ve věci anebo osvědčení. Zákonná úprava poskytuje ochranu proti nečinnosti správního orgánu s důsledkem nerozhodování ve věci samé, nikoli však před jinými vadami správního řízení.
4. V ústavní stížnosti bylo argumentováno tím, že pro podání žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu byly splněny zákonem stanovené předpoklady. Katastrální úřad nedostál zákonné povinnosti vydat oznámení podle §8 katastrálního zákona, tj. oznámit stěžovateli provedení nebo neprovedení opravy údajů katastru nemovitostí. K podnětu stěžovatele ze dne 1. 4. 2013 zůstal správní orgán zcela nečinný. Stěžovatel rovněž namítal, že neprovedením opravy všech údajů katastru nemovitostí ve vztahu k pozemku parc. č. X2 v kat. úz. Třitim nemohlo být řádně ukončeno ani správní řízení zahájené na základě podání ze dne 5. 10. 1998.
II.
Právní posouzení
5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva i jeho aplikace náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy tyto svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje jen taková interpretace a aplikace práva, jež se ocitla ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
6. Napadená rozhodnutí obecných soudů lze považovat za ústavně konformní výsledek soudního řízení správního. Právní závěr o nedostatku podmínek pro uplatnění žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle §79 odst. 1 soudního řádu správního nevybočuje z kautel zákonnosti ani ústavnosti. Z dikce zákona se podává, že pravomoc soudů ve správním soudnictví je založena toliko v případě nečinnosti spočívající v nevydání rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení (shodně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2004 č. j. 1 Ans 1/2003-50, aprobovaný usnesením Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2004 sp. zn. I. ÚS 372/04). Správní soudy v posuzované věci řádným a legitimním způsobem odůvodnily, proč neshledaly nečinnost správního orgánu za způsobilou k přezkumu v rámci správního soudnictví. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele proto Ústavní soud nezjistil.
7. Z výše řečených důvodů Ústavní soud rozhodl o návrhu stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tak, že jej jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu