ECLI:CZ:US:2015:1.US.33.15.1
sp. zn. I. ÚS 33/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatelek 1. Development-KV s. r. o. a 2. Nadezhda UNV s. r. o., obě se sídlem v Českých Budějovicích, Nám. Přemysla Otakara II. č. 11/7, zastoupené Mgr. Janem Cimbůrkem, advokátem se sídlem v Kamenici nad Lipou, Bořetín 73, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2014 č. j. 30 Cdo 1567/2014-730, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelky podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhaly zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2014 č. j. 30 Cdo 1567/2014-730 s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále namítaly porušení principů rovnosti podle čl. 1 Listiny a rovného zacházení podle čl. 4 odst. 3 Listiny.
2. Napadeným rozhodnutím Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. listopadu 2013 č. j. 8 Co 2125/2013-705 v dovoláním napadeném II. výroku a věc v tomto rozsahu vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
3. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.
4. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích pravomocných, a to i ve smyslu "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. např. usnesení ze dne 22. července 2008 sp. zn. III. ÚS 1692/08, ze dne 7. listopadu 2012 sp. zn. I. ÚS 4033/12 a ze dne 28. srpna 2013 sp. zn. I. ÚS 1503/13).
5. Výjimka z principu subsidiarity ústavní stížnosti je založena v ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Podle písm. a) tohoto ustanovení, Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně stěžovatelova práva, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu přitom citované ustanovení - jako výjimku z obecného principu - je třeba vykládat restriktivně; navíc uplatnění této výjimky je zpravidla vyloučeno v situacích, kdy sice existuje pravomocné rozhodnutí, ale řízení před obecnými soudy v dané věci ještě není definitivně skončeno, typicky v případě kasačního rozhodnutí soudu vyšší instance o opravném prostředku. Právě taková situace přitom nastala i v nyní projednávaném případě, kde je ústavní stížností napadeno zrušující rozhodnutí dovolacího soudu, kterým byla věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí krajskému soudu.
6. Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky přípustnosti ústavní stížnosti. Stěžovatelky napadly rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž došlo ke zrušení předchozího rozhodnutí, aniž bylo rozhodnuto ve věci. Podaná ústavní stížnost byla shledána nepřípustnou ve smyslu §75 zákona o Ústavním soudu.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovením §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. července 2015
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj