ECLI:CZ:US:2015:1.US.3325.14.1
sp. zn. I. ÚS 3325/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Heleny Leštinové Nedvědové, Ph.D., zastoupené Mgr. Michalem Šebánkem, advokátem se sídlem Praha 5, Matoušova 515/12, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2014 č. j. 22 Cdo 658/2014-254, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2013 č. j. 25 Co 252/2013-216 a proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 11. 2012 č. j. 18 C 89/2011-172, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Průběh řízení před obecnými soudy
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 15. 10. 2014, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, a to pro tvrzený rozpor s ústavně zaručenými právy na ochranu vlastnictví a rovnost vlastníků podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na rovnost účastníků řízení garantovanou čl. 37 odst. 3 Listiny a na zachování zákonem stanoveného postupu podle čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR (dále jen "Ústava").
2. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 11. 2012 č. j. 18 C 89/2011-172 byla žalované (stěžovatelce) uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 165 153,50 Kč spolu se smluvní pokutou a úroky z prodlení, a to na základě kupní smlouvy o prodeji spoluvlastnického podílu na nemovitostech (z titulu dluhu na kupní ceně). Stěžovatelka proti uplatněnému nároku z kupní smlouvy učinila projev vůle k započtení pohledávky na náhradu zhodnocení spoluvlastnického podílu na dotčených nemovitostech. Žalobkyně však namítla promlčení tohoto nároku. Námitku promlčení občanskoprávní soud uznal důvodnou. Krajský soud v Praze k odvolání stěžovatelky rozsudkem ze dne 11. 9. 2013 č. j. 25 Co 252/2013-216 rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (změnil toliko nákladový výrok). Dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2014 č. j. 22 Cdo 658/2014-254 pro nepřípustnost odmítnuto.
II.
Obsah ústavní stížnosti
3. V ústavní stížnosti bylo argumentováno, že obecné soudy nesprávně posoudily nárok stěžovatelky, který opírala o podíl na zhodnocení nemovitosti. Stěžovatelka vyslovila názor, že toto zhodnocení majetku je kategorií, která se vypořádává až při zániku podílového spoluvlastnictví. Obecné soudy přitom dospěly k závěru, že jde buď o pohledávky podle §139 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nebo nároky na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v nákladech na nutnou opravu a údržbu nemovitosti, které se všechny promlčují v promlčecí lhůtě od vynaložení investic. Stěžovatelka namítala, že obecnými soudy nebyly provedeny jí navrhované důkazy, nebyla poskytnuta ochrana vlastnickému právu a zachována rovnost účastníků řízení. Porušena byla právní jistota a princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí. Námitku promlčení práva bylo nutno soudem vyhodnotit rozpornou s dobrými mravy, neboť byla výrazem zneužití práva.
III.
Právní posouzení
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva i jeho aplikace náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn pouze tehdy, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje jen taková interpretace a aplikace práva, jež se ocitla ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
5. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat toliko otázku, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně garantovaných práv nebo svobod.
6. Pochybení obecných soudů s ústavní intenzitou Ústavní soud ve věci neshledává. Otázka nároku na zaplacení dluhu plynoucího z kupní smlouvy a promlčení nároku na náhradu zhodnocení nemovitosti (který byl požadován k započtení) byla obecnými soudy vyřešena v souladu s ustálenou judikaturou a ústavně konformně. Samotný nesouhlas stěžovatelky s právním posouzením případu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost tvrzení o porušení základních práv.
7. Napadená rozhodnutí obecných soudů neodporují ústavním principům a jsou řádně odůvodněna. Soudy se s návrhy účastníků dostatečně vypořádaly. Lze konstatovat, že obecné soudy postupovaly v posuzované věci ústavně souladně a rozhodly předvídatelným způsobem.
8. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. března 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu