ECLI:CZ:US:2015:1.US.3463.15.1
sp. zn. I. ÚS 3463/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Boženy Šrubařové, zastoupené JUDr. Lenkou Mecovou, advokátkou se sídlem Politických obětí 118, Frýdek-Místek, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 5099/2014-229 ze dne 25. 5. 2015, usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 10 Co 665/2013-164 ze dne 23. 1. 2014 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 29 EXE 6118/2011-120 ze dne 10. 6. 2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Dále stěžovatelka namítá porušení čl. 1 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením ze dne 23. 1. 2014 č. j. 10 Co 665/2013-164 potvrdil napadené usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 10. 6. 2013 č. j. 29 EXE 6118/2011-120, jímž soud prvního stupně nařídil podle rozsudku tamního soudu ze dne 5. 12. 2007 č. j. 16 C 69/95-304, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2008 č. j. 42 Co 138/2008-379, exekuci vyklizením povinné z bytu č. X3 o velikosti 1+3 ve 3. podlaží domu č. p. X1 na ul. X2, vykázáním povinné a všech, kdo s ní v uvedeném bytě bydlí, a odstraněním jejich věcí do zajištěného přístřeší, a to pokoje v II. podlaží ubytovny na adrese F. a dále exekuci na majetek povinné pro náklady exekuce. Krajský soud uvedl, že pro povinnou bylo na dobu neurčitou zajištěno řádné přístřeší, jež splňuje zákonná kritéria, že cena za ubytování není nepřiměřená místním poměrům a že věcnou správnost exekučního titulu nelze v exekučním řízení přezkoumávat. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání povinné odmítl, neboť závěry odvolacího soudu jsou v souladu s ustálenou judikaturou, od níž není důvod se odchýlit.
3. Stěžovatelka namítá, že exekuční soud si při nařízeném ústním jednání učinil právní závěr o zajištění přístřeší pouze na základě potvrzení společnosti Ferrit, s.r.o., o zajištění přístřeší. Toto potvrzení však nebylo dle názoru stěžovatelky samo o sobě pro právní závěr o zajištění přístřeší dostačující, neboť podpis na tomto potvrzení není úředně ověřen. Obecné soudy se podle stěžovatelky dostatečně nezabývaly tím, zda přístřeší ve formě pokoje na ubytovně opravdu zajišťuje lidsky důstojné ubytování pro stěžovatelku a jejího syna, při tom stěžovatelka při ústním jednání konaném před nařízením exekuce poukazovala na to, že jeden pokoj je pro ni a jejího syna zcela nedostačující a že poplatek za ubytování ve výši 4.500 Kč za jednu osobu, tj. ve výši 9.000 Kč za dvě osoby, je nepřiměřeně vysoký. Exekuční soud ani blíže nezkoumal opravdové podmínky bydlení v předmětném přístřeší v jeho konkrétní podobě, ani to, zda předmětný pokoj na ubytovně umožňuje svou velikostí přestěhování věcí stěžovatelky do tohoto přístřeší, případně, zda budou moci být její věci uloženy do úschovy. Před samotným provedením exekuce v červnu 2014 jak exekuční soud, tak i pověřený soudní exekutor věděli o podání návrhu na zastavení exekuce, tímto podáním se však v důsledku soudním exekutorem tvrzeného pochybení pracovnice exekutora vůbec nezabývali, a vlastní exekuce byla provedena i přes to, že byl podán návrh na zastavení exekuce a nebylo o něm dosud rozhodnuto.
4. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. Ústavní soud předně podotýká, že podle čl. 83 Ústavy ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů.
7. V projednávaném případě Ústavní soud žádné pochybení ústavněprávní relevance v postupu a rozhodnutích obecných soudů neshledal. Stěžovatelka nesouhlasí se skutkovými ani právními závěry obecných soudů, avšak její argumentace postrádá ústavněprávní rozměr. Ústavní soud připomíná, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud do závěrů obecných soudů zasahuje jen v případě, že zasáhly do základních práv stěžovatelů.
8. Nic takového však v projednávaném případě Ústavní soud neshledal. Všechna napadená rozhodnutí obsahují dostatečná, srozumitelná a logická odůvodnění, z nichž je patrno, jak byly zhodnoceny provedené důkazy, k jakým skutkovým zjištěním obecné soudy dospěly i jak je posoudily po právní stránce.
9. Lze tedy shrnout, že napadenými rozhodnutími obecných soudů nebyla porušena žádná ústavně zaručená práva stěžovatelky. Ústavní stížnost proto byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu